7 C 142/2024-43 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 16. 2. 2024 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 16 367 Kč z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodávku elektřiny s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/8211632 ze dne 21. 11. 2022.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky byla dne 21. 11. 2022 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě, které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období od 21. 11. 2022 do 2. 5. 2023 dodala žalobkyně žalované celkem 2531 kWh elektřiny v ceně 16 367 Kč. Žalovaná v uvedeném období žalobkyni na zálohách neuhradila ničeho, a proto jí žalobkyně uvedenou částku vyúčtovala fakturou č. , tel. číslo, splatnou dne 11. 4. 2023 na částku 12 448 Kč a fakturou č. , tel. číslo, splatnou dne 22. 5. 2023 na částku 3 919 Kč. Na tuto pohledávku dosud žalovaná neuhradila ničeho.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen „EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatila žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedených daňových dokladů ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále paušální náhradu za 2 úkony nezastoupeného účastníka ve výši 2 x 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.