7 C 195/2024-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 26. 4. 2024 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 22 221,86 Kč s příslušenstvím ve formě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení, a to z titulu dosud nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., dále též jen „ECFS“) a žalovanou dne 2. 12. 2021. Sjednaná výše úvěru činila 30 000 Kč. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku 24 000 Kč.2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2021 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi ECFS jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou k podpisu smlouvy, v níž se ECFS zavázala poskytnout žalované v hotovosti úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 25 776 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 1 522 Kč, úplatu/úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a inkasní poplatek za výběr plateb v hotovosti přímo v bydlišti žalované ve výši 5 400 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 55 776 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč.5. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů a pracuje jako obchodní zástupce společnosti Fair Credit. Její měsíční příjem z podnikání činí 35 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 20 000 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2023 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2024, odeslaným dne 3. 1. 2024 (viz podací lístek).7. Dne 10. 4. 2024 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě žalované pohledávky.8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.13. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 2. 12. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaná však sjednané podmínky smlouvy o úvěru porušila, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplatila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou na žalobkyni platně přešla smlouvou o postoupení pohledávek. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalovanou nezpochybněných tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů a žalobkyni přiznal nesplacenou jistinu ve výši 17 483,76 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 528,58 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 304 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 373,95 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 3 085,71 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 738,10 Kč.14. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku, vzniklo žalobkyni dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, a to dne 7. 12. 2023. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl.15. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 889 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.16. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.17. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.