7 C 68/2024-22 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 25. 10. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 272 Kč z titulu regresního nároku vůči žalovanému dle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, neboť žalovaný dne 6. 2. 2022 fyzicky napadl , jméno FO, , který utrpěl zranění, jež si vyžádalo lékařské ošetření a žalobkyně zaplatila náklady na zdravotnickou péči v žalované výši.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Na základě listin připojených k žalobě učinil soud závěr, že žalovaný dne 6. 2. 2022 v rodinném domě v obci , adresa, fyzicky napadl , jméno FO, , narozeného 27. 5. 1966, a způsobil mu zranění, které si vyžádalo hospitalizaci a léčení. Žalovaný byl rozhodnutím Městského úřadu v Třebíči, odboru správních činností, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., Anonymizováno, (v právní moci dne 30. 7. 2022) uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) a c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Poškozený je pojištěncem žalobkyně. Žalobkyně uhradila zdravotnickým zařízením za poskytnutou zdravotní péči, která byla v příčinné souvislosti se shora uvedeným zraněním, částku 11 272 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 1. 8. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 12. 9. 2023, která byla žalovanému doručena rovněž fikcí dne 25. 9. 2023. Žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posuzoval dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.Dle ust. § 55 odst. 1 věty první tohoto zákona příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.Ve vztahu k požadované částce ve výši 11 272 Kč žalobkyně prokázala důvodnost podané žaloby, když charakter protiprávního jednání žalovaného, v jehož důsledku došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně, vyplývá ze shora specifikovaného rozhodnutí Městského úřadu v Třebíči žalované částky žalobkyně prokázala vyúčtováním zdravotních služeb poskytnutých , jméno FO, v Nemocnici v Třebíči. Soud proto žalobkyni ohledně žalované částky výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.Ve vztahu k úroku z prodlení byl pak nárok žalobkyně posouzen podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 1. 8. 2023 byla žalovanému doručena fikcí dne 19. 8. 2023. Od tohoto dne plynula žalovanému lhůta 30 dní k zaplacení žalované částky. Pohledávka se tedy stala splatnou již dne 19. 9. 2023. Žalobkyně však žádá zákonné úroky z prodlení z předmětné částky až od 21. 9. 2023, a proto soud i v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Výše zákonných úroků z prodlení požadovaná žalobkyní přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.Žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, a proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobkyni podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada řízení v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Náklady řízení žalobkyně podle tohoto ustanovení a podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., spočívají v částce 300 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění). Dalším nákladem žalobkyně je pak uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně je tedy 1 400 Kč (výrok II. rozsudku).Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.