7 C 83/2024-17 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 42 222,05 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným jako smluvními stranami dne 1. 12. 2021. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit předmětný úvěr v 72 měsíčních splátkách po 1 058 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 10,99 % ročně, dále se zavázal uhradit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 000 Kč a měsíční pojistné ve výši 86 Kč. Ve smlouvě bylo sjednání, že v případě, že žalovaný poruší svoji povinnost splácet úvěr řádně a včas a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaný neuhradil splátky za měsíce duben a květen 2023, byl úvěr ke dni 26. 7. 2023 zesplatněn., právnická osoba, s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný.Na základě listin připojených k žalobě učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným dne 16. 7. 2021 prostřednictvím internetového portálu zonky.cz smlouvu o úvěru na částku 50 000 Kč. Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS bylo zjištěno, že SMS kód byl zaslán dne 16. 7. 2021 v 15:57:36 hod na telefonní číslo +, tel. číslo, a byl platný do 16:02 hodin. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 0000 Kč a roční úroková sazba ve výši 10,99 %. Měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 86 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 69 934,96 Kč. Úvěr měl být zaplacen nejpozději do 20. 7. 2027. Výše měsíční splátky byla sjednána na 1 058 Kč, počet splátek na 72. V bodě 5. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku a jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny, maximálně však ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení. Z úvěrové zprávy k osobě žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný své úvěry v minulosti řádně hradil a neměl žádné splátky po splatnosti. V době podání žádosti o předmětný úvěr byl zavázán ze dvou úvěrových smluv, které také řádně hradil. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný ke dni 28. 7. 2023na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradil celkem 23 218 Kč. Poslední splátku uhradil dne 20. 4. 2023. Z potvrzení o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 16. 7. 2021 žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru dopisem ze dne 26. 7. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 31. 8. 2023Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z jeho bankovního účtu č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2021 do 13. 7. 2021 a dále žalovaného lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, ISIR a CEE. Z uvedených lustrací nezjistila žádné negativní skutečnosti k osobě žalovaného. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalovaného a lustrovala jej ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 690 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve výši 3 x 2 820 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 8 460 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.