24 C 57/2024-70 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnila tím, že jí v důsledku zavinění žalovaného vznikla dne 20. 9. 2023 újma na zdraví podrobně v žalobě popsaná, v jejímž důsledku byla v období od 21. 9. 2023 do 29. 11. 2023 v pracovní neschopnosti. Veškeré své nároky z titulu náhrady škody uplatnila jako poškozená u pojišťovny žalovaného, kterou je , právnická osoba, .. Tato pojišťovna jí dosud uhradila náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 37 735,28 Kč, bolestné ve výši 40 553 Kč, lázeňskou péči ve výši 3 300 Kč a cestovné ve výši 6 066,52 Kč, celkem 87 655 Kč. Odmítla však akceptovat její nárok ve výši 30 000 Kč za nevyplacené odměny po dobu trvání pracovní neschopnosti, a pozitivně nereagovala ani na výzvu zaslanou jí prostřednictvím žalovaného před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z potvrzení vystaveného jí zaměstnavatelem.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že s ohledem na argumentaci , právnická osoba, ., nárok žalobkyně ani částečně neuznává. Nezpochybnil odpovědnost žalovaného za újmu na zdraví vzniklou dne 20. 9. 2023 žalobkyni i skutečnost, že v souvislosti s touto újmou na zdraví byla žalobkyně od 21. 9. 2023 do 29. 11. 2023 v pracovní neschopnosti, nicméně potvrzení zaměstnavatele žalobkyně, o které svůj nárok opírá, považuje za nedostatečné, neodpovídající a nekonkrétní. Odměna požadovaná žalobkyní je nenárokovou a variabilní složkou platu vázanou na výkonnostní odměňování, tudíž není nijak prokazatelné, že by žalobkyně tyto odměny obdržela i v případě, kdy by nebylo předmětné pojistné události.3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný dne 20. 9. 2023 kolem 11.50 hodin jel na svém jízdním kole po chodníku pro chodce souběžně s ulicí , Anonymizováno, , a zde na chodníku před budovou Úřadu práce ČR, pracoviště , adresa, , narazil do žalobkyně jako chodkyně, zapříčinil její pád na chodník a porušil tak povinnosti účastníka silničního provozu na pozemních komunikacích a řidiče jízdního kola. V důsledku utrpěných zranění byla žalobkyně od 21. 9. 2023 do 29. 11. 2023 včetně v pracovní neschopnosti. Žalovaný byl pojištěn u , právnická osoba, ., a tato dosud vyplatila žalobkyni pojistné plnění v celkové výši 87 655 Kč, přičemž 37 735,28 Kč představovala náhrada za ztrátu na výdělku. Sporným zůstalo, zda žalobkyni přísluší dále právo na zaplacení částky 30 000 Kč z titulu nevyplacených odměn.4. Z potvrzení o ztrátě na výdělku žalobkyně vystaveného zaměstnavatelem žalobkyně Úřad práce ČR, krajská pobočka v , adresa, , soud zjistil, že hrubá měsíční mzda žalobkyně za měsíc duben 2023 činila 36 020 Kč, za měsíc květen 2023 činila 26 623 Kč a za měsíc červen 2023 činila 41 326 Kč, přičemž z tohoto potvrzení , právnická osoba, vycházela při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku žalobkyně. Ze zprávy zaměstnavatele žalobkyně vzal soud dále za prokázané, že v době trvání pracovní neschopnosti by se žalobkyně bývala podílela na zpracování mimořádného úkolu, který souvisel se zpracováním spisů uchazečů o zaměstnání rozdělených z vybraných výplatních skupin, které byly v rámci změny organizace práce v rámci příslušného oddělení zrušeny. Z potvrzení vystaveného tímto zaměstnavatelem dále vyplývá, že žalobkyni byly kráceny odměny za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2023 a bylo jí tak vyplaceno o 30 000 Kč méně. Dále soud provedl dokazování korespondencí mezi žalobkyní a pojišťovnou žalovaného, usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 29. 4. 2024, č.j. 4 KZV 6/2024-19, ohledně podmíněného zastavení trestního stíhání žalovaného v souvislosti s předmětnou pojistnou událostí, neprovedl však žalobkyní navržený důkaz výslechem ředitele kontaktního pracoviště zaměstnavatele žalobkyně, neboť tuto svědeckou výpověď nepovažoval za podstatnou pro rozhodnutí ve věci, a odročení jednání pouze kvůli této výpovědi by tak bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie.5. Mezi účastníky je nesporné a soud považuje za prokázané, že v důsledku zavinění žalovaného byla ve shora uvedeném období žalobkyně v pracovní neschopnosti a vznikla jí majetková újma, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit, přičemž dle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2952 věta první občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).6. Nárok žalobkyně na náhradu skutečné škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku je třeba posuzovat co do způsobu výpočtu podle ustanovení zákoníku práce ve znění platném ke dni vzniku újmy na zdraví žalobkyně. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce zjistí zaměstnavatel průměrný výdělek z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.7. Pokud se týká částky 21 465 Kč představující dle zprávy zaměstnavatele žalobkyně odměnu za plnění běžných úkolů vyplývajících z její pracovní smlouvy dospěl soud k závěru, že při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku postupovala pojišťovna žalovaného správně, pokud vycházela z hrubé mzdy obsahující rovněž nenárokovou část mzdy vyplacené žalobkyni v předchozím kalendářním čtvrtletí, tedy v měsících dubnu až červnu 2023 včetně. Tato náhrada byla přitom již žalobkyni vyplacena a v tomto rozsahu zanikl dluh žalovaného vůči žalobkyni splněním dle § 1908 odst. 1 občanského zákoníku. V této části proto soud žalobu včetně požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl.8. Naproti tomu dospěl soud vycházeje ze zprávy zaměstnavatele žalobkyně k závěru, že žalobkyni přísluší právo na náhradu ušlého zisku, na který by měla právo ve formě odměny za plnění mimořádných úkolů spočívajících ve zpracování spisů z výplatních skupin, které byly v rámci změny organizace v rámci příslušného oddělení zrušeny. Je třeba předpokládat, že pokud by žalobkyně nebyla v pracovní neschopnosti, tyto mimořádné úkoly by plnila, a vznikl by jí tak nárok na zaplacení mimořádné odměny ve výši 8 535 Kč. Ohledně této částky proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené mu žalobkyní ve výzvě k plnění ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobou uplatněný nárok odpovídá repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Soud proto ohledně částky 8 535 Kč s příslušenstvím žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost k jejímu zaplacení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a vzhledem k povaze věci i výsledku řízení dospěl k závěru, že je odůvodněn výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.