7 C 149/2025-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 65 825,51 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným jako smluvními stranami dne 1. 7. 2024. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2025. Na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 60 364 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit též související úroky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých závazků a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k úhradě svých závazků.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k žalobě připojených učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným dne 1. 7. 2024 smlouvu o úvěru ve výši 60 364 Kč. Úvěr byl účelově určen na konsolidace jiných úvěrů. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 %, resp. ve zvýhodněné výši 18,38 % pro případ, že by žalovaný hradil splátky řádně a včas. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 290 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 13. 8. 2024. Počet splátek nebyl ve smlouvě přímo sjednán, neboť v případě, že by žalovaný splátky hradil řádně a včas, byla sjednána finanční odměna v podobě odpuštění až posledních 12ti splátek. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zejména výpisem z jeho běžného účtu, který měl u ní veden. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že dne 1. 7. 2024 vyčerpal žalovaný úvěr v plné výši a již první splátku uhradil žalovaný po termínu splatnosti. Výpis z úvěrového účtu pak koresponduje s „podklady pre súdne konanie“. Dopisem ze dne 1. 2. 2025 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu ve výši 65 649 Kč s tím, že úvěr byl zesplatněn k 31. 1. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2025 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek a příloha č. , hodnota, k této smlouvě). Dopisem ze dne 14. 4. 2025 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky žalovanému. Téhož dne pak žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku (viz dopis ze dne 14. 4. 2025 a podací lístek z téhož dne).4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku.10. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 2 634 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 3 740 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.12. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.13. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.