7 C 206/2025-24 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 796 s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení, z titulu dlužných zákonných příspěvků nepojištěných vozidel a nákladů souvisejících s jejich uplatněním.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z listin připojených k žalobě a z tvrzení v ní uvedených soud zjistil, že: Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem nákladního vozidla s nevyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, RZ , SPZ, , které nemělo v období od 20. 4. 2024 do 30. 9. 2024 (11 dní) uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala dne 14. 11. 2024 žalovaného k úhradě dlužné částky 1 246 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 27. 3. 2025 předžalobní upomínka. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního vozidla, RZ , SPZ, , které nemělo v období od 16. 7. 20245 do 12. 9. 2024 (59 dní) uzavřeno tzv. povinné ručení. Žalobkyně vyzvala dne 4. 12. 2024 žalovaného k úhradě dlužné částky 2 773 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 20. 3. 2025 předžalobní upomínka. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního vozidla RZ , SPZ, , které nemělo v období od 1. 9. 2024 do 16. 9. 2024 (16 dní) uzavřeno tzv. povinné ručení. Žalobkyně vyzvala dne 12. 12. 2024 žalovaného k úhradě dlužné částky 1 340 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 17. 5. 2025 předžalobní upomínka. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem nákladního vozidla s nevyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, RZ , SPZ, , které nemělo v období od 10. 9. 2024 do 6. 10. 2024 (27 dní) uzavřeno tzv. povinné ručení. Žalobkyně vyzvala dne 3. 1. 2025 žalovaného k úhradě dlužné částky 2 622 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 29. 5. 2025 předžalobní upomínka. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního vozidla RZ , SPZ, , které nemělo v období od 14. 9. 2024 do 12. 11. 2024 (60 dní) uzavřeno tzv. povinné ručení. Žalobkyně vyzvala dne 3. 1. 2025 žalovaného k úhradě dlužné částky 4 200 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 29. 5. 2025 předžalobní upomínka. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního vozidla RZ , SPZ, , které nemělo v období od 1. 11. 2024 do 1. 12. 2024 (31 dní) uzavřeno tzv. povinné ručení. Žalobkyně vyzvala dne 16. 1. 2025 žalovaného k úhradě dlužné částky 2 315 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 16. 1. 2025 předžalobní upomínka.Po právní stránce soud věc posoudil dle §§ 6, 45 a 47 zákona č. 30/2024 Sb., pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného od 1. 4. 2024. Výši příspěvku a poplatku soud posoudil dle vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.Podle shora specifikované prováděcí vyhlášky činí denní sazba příspěvku 65 Kč, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1 850 cm3 a nepřesahující 2 500 cm3 a 86 Kč, jde-li o nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg.Na základě tvrzení uvedených v žalobě a listin k ní připojených po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jak co do dlužných příspěvků, jejichž výše odpovídá součinu zákonných denních sazeb a počtu dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti za jednotlivá vozidla uhrazena, tak i co do příslušenství žalovaných částek, představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti příspěvků se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě v části požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.