12 C 381/2025-12 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu dne 5. 11. 2025 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 45 068,93 Kč z titulu smlouvy o úvěru.V rámci elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Třebíči dne 11. 11. 2025 byla žalovaná podle ustanovení § 114b) odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění vyzvána, aby se ve věci nejpozději do třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo v elektronické podobě vyjádřit ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě bez vážného důvodu nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává (ustanovení § 114b) odst. 5 občanského soudního řádu). Dále byla rovněž soudem poučena, že v takovém případě může být rozhodnuto rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání (ustanovení § 153a) odst. 3, 4 občanského soudního řádu).Shora uvedený platební rozkaz byl žalované doručen do vlastních rukou dne 14. 11. 2025, dne 27. 11. 2025 proti uvedenému podala blanketní odpor, který následně neodůvodnila.Ve stanovené třicetidenní lhůtě se žalovaná k žalobě nevyjádřila ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Dle shora citovaného ustanovení § 114b) odst. 5 o.s.ř. se tak má za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatněný uznává a soud proto ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 153a) odst. 1, 3 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání tak, že žalobě ve znění závěrečného návrhu žalobkyně plně vyhověl, aniž ve věci nařídil jednání (ustanovení § 153a) odst. 4 občanského soudního řádu).Konkrétní délka lhůty stanovené žalované ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst.1 občanského soudního řádu.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst.1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 803 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 2 940 Kč, 3 x 450 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ust. cit. advokátního tarifu, příslušejících za 3 úkony právní služby, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku.