12 C 46/2026-16 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí celkem 11 470 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami Smlouvy nazvané Smlouva o půjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy), kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. , hodnota, ze Seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání.Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, došlo dne 22. 5. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla částka 8 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o 5 920 Kč do 2. 7. 2017, při RPSN 75,72 %. Žalovaná, přestože předmět půjčky převzala při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně uhradila pouze částku 2 450 Kč a žalobkyně proti ní uplatnila právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 675,48 Kč a zákonných úroků z prodlení.Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.S ohledem na sjednanou výši RPSN 75,72 % a takzvaného poplatku ve výši dopovídající více jak 50% celkové poskytnuté částky je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou nesplacenou částkou 5 550 Kč bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou ve výzvě k úhradě ze dne 27. 11. 2020.Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce smlouvy jako nedůvodnou zamítnul.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.