21 C 10/2026-35 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 38 209 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení ceny díla dle smlouvy uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o dílo z 25. 1. 2023 dodal žalobce žalovanému plynový kotel Immergas včetně montáže kotle a uvedení do provozu. Za toto dílo vystavil žalobce žalovanému daňový doklad č. , hodnota, na částku 63 209 Kč s termínem splatnosti do 15. 2. 2023. Na úhradu ceny díla zaplatil žalovaný žalobci po jeho urgencích dne 30. 1. 2024 částku 20 000 Kč a následně dne 20. 6. 2025 částku 5 000 Kč. Zbývající část ceny díla ve výši 38 209 Kč žalovaný dosud žalobci nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 31. 3. 2026 nedostavil, ve svém písemném vyjádření správnost skutkových tvrzení žalobce nezpochybnil a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Uvedl pouze, že sám žalobce souhlasil s prodloužením termínu k platbě do 31. 5. 2026 a nemělo by mu být proto přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o dílo uzavřenou mezi účastníky 25. 1. 2023, daňovým dokladem žalobce č. , hodnota, včetně dodacího a montážního listu, zakázkovým listem ohledně spuštění plynového kotle a korespondencí účastníků obsaženou ve spisu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o dílo z 25. 1. 2023 dodal žalobce žalovanému plynový kotel Immergas včetně montáže kotle a uvedení do provozu. Za toto dílo vystavil žalobce žalovanému daňový doklad č. , hodnota, na částku 63 209 Kč s termínem splatnosti do 15. 2. 2023. Na úhradu ceny díla zaplatil žalovaný žalobci po jeho urgencích dne 30. 1. 2024 částku 20 000 Kč a následně dne 20. 6. 2025 částku 5 000 Kč. Zbývající část ceny díla ve výši 38 209 Kč žalovaný dosud žalobci nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoji povinnost danou mu ustanovením § 2610 odst. 1 občanského zákoníku zaplatit žalobci sjednanou smluvní cenu, která mu vznikla převzetím díla. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti ceny díla uvedené v daňovém dokladu vystaveném žalobcem ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Pokud žalovaný dovozuje, že byla mezi účastníky sjednána dohoda o uznání dluhu, na základě které mu měla být lhůta k plnění prodloužena do 31. 5. 2026, pak je třeba dovodit, že tato dohoda platně uzavřena nebyla. Žalobce sice návrh dohody tohoto znění dne 12. 2. 2026 žalovanému e-mailem i do datové schránky zaslal, nicméně vzhledem k hrozícímu promlčení dluhu vázal toto svoje právní jednání na podmínku, podle které je povinen žalovaný tuto dohodu uzavřít stejného dne, což se nestalo, a žalovaný zaslal tuto dohodu podepsanou žalobci až 16. 2. 2026. Žalovaný se tak vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu již dnem následujícím po splatnosti ceny díla, tedy dnem 16. 2. 2023. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím do tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť vzhledem k nepříznivé finanční situaci žalovaného a souhlasu žalobce s poskytnutím této lhůty dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro výjimečné stanovení lhůty k plnění žalovanému delší oproti zákonné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř..4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 911 Kč, odměnu advokáta za tři hlavní úkony po 2 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky v platném znění, náhradu za ztrátu času advokáta ve výši 2 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky a cestovní náhradu za jízdu právního zástupce žalobce k jednání soudu , adresa, – , adresa, a zpět vozidlem Škoda Kodiaq ve výši 389 Kč (50 km při paušální náhradě 5,90 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 573/2025 Sb., průměrné normované spotřebě vozidla 5,5 l na 100 km při ceně použitého vozidla motorová nafta v ceně 34,10 Kč za 1 litr dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky).