4 C 83/2025-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 1. 10. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 21 140 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 11. 2025, č.j. EPR , č. účtu, -8, byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž účastníci ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek (viz § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 11. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným ve znění dodatku ke Smlouvě o úvěru ze dne 21. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 14 700 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, RPSN za celý úvěr: 674 %. Celková částka, kterou měl žalovaný jako úvěrovaný uhradit v pravidelných jedenácti měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 6 440 Kč. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 24. 11. 2024 platbou pod VS , var. symbol, na účet žalovaného č. , č. účtu, , částku ve výši 14 000 Kč a dne 21. 12. 2024 pod VS , var. symbol, částku 700 Kč., právnická osoba, žalobním návrhu ani k výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení o tom, jakým způsobem žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, získala konkrétní informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr a k uvedenému označila důkazy, se žalobkyně nevyjádřila, přičemž v žalobním návrhu není k požadovanému ničeho uvedeno.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Oznámením ze dne 1. 3. 2025 byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 19. 7. 2025.6. Podle § 1810 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně při poskytování úvěru žádným způsobem neprověřovala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).16. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 14 700 Kč, na níž dosud ničeho neuhradil. Žalovaný tedy má uhradit žalobkyni na jistině částku 14 700 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).17. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 14 700 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a proto převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 980 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.19. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 200 Kč (tedy 400 Kč z