5 C 366/2025-26 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 77 842,56 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 26. 7. 2019 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 794 Kč počínaje měsícem srpen 2019, dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena z údajů uvedených v potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta včetně údajů z nebankovního registru klientských informací a osobních a příjmových údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. Mezi účastníky byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Pro závažné porušení smluvních povinností žalovanou přistoupil žalobce v souladu se smlouvou k prohlášení úvěru za splatný ke dni 23. 4. 2025. K tomuto dni činil dluh žalované vůči žalobci na nesplacené jistině úvěru 77 342,56 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku 10 241,67 Kč a na smluvní pokutě 500 Kč. Dále žalobci vzniká právo na zaplacení smluvních úroků sjednaných ve smlouvě do splacení úvěru. Žalovaná dosud spornou částku žalobci ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Podáním doručeným soudu dne 29. 9. 2025 vzal žalobce částečně žalobu zpět ohledně částky 13 081,18 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná v měsících červnu 2025 až září 2025 tuto částku ve splátkách po 3 794 Kč uhradila. Soud proto již usnesením ze dne 20. 10. 2025, č.j. EPR 161348/2025-13, řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Sporným nadále proto zůstalo pouze zaplacení částky 64 761,38 Kč s příslušenstvím.3. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl dokazování smlouvou o hotovostním úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky dne 26. 7. 2019, úvěrovými podmínkami žalobce, úvěrovou zprávou ohledně předmětného úvěru, potvrzením o vyplacení úvěru, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětného úvěru, potvrzením o prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru a výzvou žalobce z 22. 4. 2025. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 26. 7. 2019 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. , hodnota, , která je posouzena podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 794 Kč počínaje měsícem srpen 2019, dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena z údajů uvedených v potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta včetně údajů z nebankovního registru klientských informací a osobních a příjmových údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, přičemž vzhledem k výši úvěru považuje soud způsob ověření úvěruschopnosti žalované za dostačující. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. Mezi účastníky byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Pro závažné porušení smluvních povinností žalovanou přistoupil žalobce v souladu se smlouvou k prohlášení úvěru za splatný ke dni 23. 4. 2025. K tomuto dni činil dluh žalované vůči žalobci na nesplacené jistině úvěru 77 342,56 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku 10 241,67 Kč a na smluvní pokutě 500 Kč. Dále žalobci vzniká právo na zaplacení smluvních úroků sjednaných ve smlouvě do splacení úvěru. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaná nesplnila svoje závazky vyplývající z platně uzavřené smlouvy. Žalovaná se rovněž ohledně jistiny dluhu ocitla ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci plně úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují soudní poplatek ze stávajícího předmětu řízení ve výši 2 590 Kč, právo na náhradu dalších nákladů řízení žalobce neuplatnil a je proto třeba dovodit, že se práva na náhradu dalších případných nákladů řízení vzdal. Soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení právě ve výši 2 590 Kč.6. Protože byla v průběhu řízení před zahájením jednání soudu ohledně částky 13 081,18 Kč s příslušenstvím žaloba vzata částečně zpět, rozhodl soud dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení o vrácení rozdílu mezi žalobcem zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 114 Kč a soudním poplatkem po částečném zastavení řízení ve výši 2 590 Kč, tedy části soudního poplatku ve výši 524 Kč, s tím, že tato část soudního poplatku bude žalobci vrácena prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Třebíči.