5 C 414/2025-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 121 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 30. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 2 121 Kč nejpozději do 1. 5. 2025. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce posouzena na základě lustrace v dostupných rejstřících a tvrzených příjmů a výdajů žalovaného s tím, že příslušnou dokumentaci ohledně lustrace a nákladech žalovaného nemá žalobce k dispozici.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115 a/o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými k důkazu žalobcem, a to smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 12. 12. 2024 včetně jejího dodatku, výzvou žalobce z 1. 5. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 19. 6. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 30. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 2 121 Kč nejpozději do 1. 5. 2025. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Rozhodnutí soudu tak záviselo na posouzení platnosti předmětné smlouvy o úvěru.4. Sám žalobce připustil, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace žalovaného před uzavřením smlouvy v jím uváděných rejstřících ani dokumentací o tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. K doplnění skutkových tvrzení v tomto směru a předložení nebo označení důkazů k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce vyzván usnesením ze dne 12. 2. 2026, č.j. 5 C 414/2025-20, a na toto usnesení žalobce v určené lhůtě nereagoval.5. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. V projednávané věci žalobce ani přes výzvu soudu dle § 118a/ odst. 1, 3 o.s.ř. neoznačil ani nepředložil žádný důkaz na podporu svých tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného jeho právním předchůdcem před uzavřením smlouvy. Je proto třeba dovodit, že žalobce neprokázal, že by byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je tak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a žalovanému tak vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Tuto povinnost žalovaný dosud ani částečně nesplnil. Žalovaný se rovněž vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je třeba považovat žalobu, která byla žalovanému doručena dne 19. 1. 2026. Protože je bezdůvodné obohacení dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, byl žalovaný povinen plnit následující den a dnem následujícím, tedy dnem 21. 1. 2026, se žalovaný ocitl v prodlení a žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž výše zákonných úroků z prodlení činí dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 11,50 %. Z důvodů uvedených shora proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 1. 2026 a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách nebo stanovení lhůty delší. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení převážně úspěšnému žalobci. Náklady řízení vzniklé žalobci představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) po 400 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 6 téže vyhlášky, tedy celkem 2 300 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný z 82 % a přísluší mu tak právo na náhradu nákladů řízení odpovídající 64 % (100 - 18 - 18) jeho nákladů řízení, což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 472 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.