7 C 101/2025-64 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 67 581,27 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 10. 11. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal ke dni 19. 11. 2021 a zavázal se jej splatit v 96 měsíčních splátkách po 1 507 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 18 % ročně. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný a poskytla žalovanému dodatečnou lhůtu k úhradě. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil. žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 165,09 Kč z titulu smlouvy o povoleném debetu uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 8. 2018. Na základě této smlouvy umožnila žalobkyně žalovanému přečerpat peněžní prostředky na běžném účtu do částky – 2 000 Kč. Úroková sazba pro nepovolený debet činila 25 % ročně, nicméně žalobkyně požaduje úrok pouze ve výši 12,75 % ročně. Žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu žalovaného dne 19. 8. 2024 a konečný zůstatek účtu ve výši – 3 165,09 Kč převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného a tato doložila též listinnými důkazy.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin žalobkyní předložených učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ve výši 76 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 507 Kč. Poplatky spojené s uzavřenou smlouvou byly blíže specifikovány v Sazebníku, na který smlouva odkazuje. Výňatek ze Sazebníku je součástí smlouvy, resp. je k této připojen. Totožnost žalovaného byla ověřena dle kopie občanského průkazu (viz č.l. 28). Před poskytnutím úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaný má středoškolské vzdělání, žije v nájmu, je svobodný, nemá žádné děti, jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč a náklady na bydlení 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně kalkulovala s celkovými náklady ve výši 17 250 Kč měsíčně, neboť žalovaný u ní měl další dva úvěry, které splácel. Žalobkyně žalovaného dále lustrovala ve veřejně dostupných registrech (ISIR, CEE, BRKI, NRKI, SOLUS), přičemž nezjistila žádné negativní skutečnosti k osobě žalovaného. Žalobkyně měla majetkovou situaci žalovaného za ověřenou též výpisy z jeho běžného účtu. Žalovaný byl dopisem ze dne 27. 11. 2024 vyzván k okamžitému splacení dluhu ve výši 18 475,19 Kč s tím, že nebude-li tato částka uhrazena stane se ke dni 15. 1. 2025 splatným celý dluh. Výše dlužné částky byla prokázána historickým výpisem z úvěrového účtu žalovaného.5. Ze smlouvy o povoleném debetu bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 8. 2018. Výše úvěru byla sjednána v částce 2 000 Kč, úroková sazba pro povolený debet byla sjednána ve výši 12 % ročně. Součástí smlouvy je též Výňatek ze Sazebníku, z něhož vyplývá mj. úroková sazba pro nepovolený debet ve výši 25 % ročně. Dopisem ze dne 13. 5. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému vznik nepovoleného debetu ve výši – 2 034,25 Kč a vyzvala jej k úhradě částky min. 534,25 Kč. Dopisem ze dne 19. 8. 2024 odstoupila žalobkyně od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu z důvodu nesplácení poskytnutého úvěru. Dopisem ze dne 6. 9. 2024 byl žalovaný informován o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek s konečným zůstatkem – 3 165,09 Kč. Výše této částky byla prokázána periodickým výpisem z účtu žalovaného ke dni 5. 9. 2024.6.7. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 17. 1. 2025 (viz upomínka a podací arch z téhož dne).8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.12. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.13. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.14. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru i smlouvy o povoleném debetu přiměl k zesplatnění úvěru a nepovoleném debetu, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním těchto svých závazků. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněných nároků nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jejich úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byly platně sjednány úroky z úvěrů, přiznal soud žalobkyni i tyto nároky.15. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužných částek dostal do prodlení s plněním peněžitých závazků. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.16. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 2 830 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve výši 3 x 3 940 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 11 820 Kč, za doplnění žalobních tvrzení ze dne 22. 8. 2025 soud odměnu nepřiznal, neboť tyto údaje měla žalobkyně uvést již v samotné žalobě, 3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 350 Kč.17. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.18. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.