CS · EN DE FR brzy

7 C 192/2025-47 — Okresní soud v Třebíči

ECLI: ECLI:CZ:OSTR:2026:7.C.192.2025.1
Datum: 2026-03-16
Předmět: o zaplacení částky 12 855,54 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."]
["náklady řízení""smlouva o úvěru""náhrada nákladů""bezdůvodné obohacení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení částky 12 855,54 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 101 (99/1963 Sb.), § 115a (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.), § 160 (99/1963 Sb.).
1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 855,54 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 26. 9. 2024. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec až do výše 17 500 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala celkem částku 5 500 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila ničeho.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na podkladě listinných důkazů připojených k žalobě dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr až do výše 17 500 Kč. Úvěr měl být vyplacen bezhotovostním bankovním převodem. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalované č. , č. účtu, . Smlouva neobsahuje žádný podpis žalované. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že převedla žalobkyně na účet č. , č. účtu, dne 26. 9. 2024 částku 5 500 Kč. Žalobkyně ověřila, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované (viz autorizace ověření totožnosti prostřednictvím služby BankID). Žalobkyně zaslala dne 21. 5. 2025 žalované předžalobní výzvu k úhradě. Ostatní listiny přiložené k žalobě nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.4. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.).5. Ná základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní přiložených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalované, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Žalobkyně přitom sama již v žalobě navrhla, aby soud alternativně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání a žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. přiznal pouze částku 5 500 Kč, která představuje žalované skutečně poskytnuté plnění bez právního důvodu. I kdyby smlouva podepsána byla, byla absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť sjednaný úrok ve výši 1,066% denně, tj. 389 % ročně je jednoznačně úrokem lichevním.6. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Úspěšnějším účastníkem byla v tomto řízení žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, a proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z jeho účastníků.

Citovaná ustanovení

§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 2991 (89/2012 Sb.)§ 101 (99/1963 Sb.)§ 115a (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 160 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.