7 C 252/2025-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 49 910,34 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 74 700 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal celkem částku 29 192 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku 1 192 Kč.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na podkladě listinných důkazů připojených k žalobě dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr až do výše 74 700 Kč. Úvěr měl být vyplacen bezhotovostním bankovním převodem. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva neobsahuje žádný podpis žalovaného. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že převedla žalobkyně na účet č. , č. účtu, ve dne 4. 8. 2024 částky 5 x 3 000 Kč, tj. celkem 15 000 Kč, dne 28. 8. 2024 částku 2 x 1 000 Kč, tj. 2 000 Kč, dne 29. 8. 2024 částky 3x 2 000 Kč, tj. 6 000 Kč, dne 13. 9. 2024 částky 4 000 Kč a 1 345 Kč a dne 2. 11. 2024 částku 847 Kč. Celkem došlo k převodu částky 29 192 Kč. žalobkyně ověřila, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného (viz autorizace ověření totožnosti, Bank ID). Žalobkyně zaslala dne 19. 6. 2025 žalovanému předžalobní výzvu k úhradě. Ostatní listiny přiložené k žalobě nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.4. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.).5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalovaného, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Žalobkyně přitom sama již v žalobě navrhla, aby soud alternativně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání a žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. přiznal pouze částku 28 000 Kč, která představuje rozdíl mezi skutečně poskytnutým plněním bez právního důvodu (29 192 Kč) a částkou, kterou žalovaný žalobkyni uhradil (1 192 Kč).6. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Každý z účastníků byl úspěšný zhruba v polovině tohoto sporu (při zohlednění žalobkyní požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), a proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.