14 C 159/2021-18 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 6.127,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.979,34 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne 9. 3. 2020 se žalobcem smlouvu ke službě [anonymizováno 6 slov]. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobce o její uzavření a žalobce tento návrh akceptoval. Žalobce je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku služby, kterou žalobce nabízí, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Žalobce má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Žalobce se zavazuje uhradit za zákazníka e-shopům kupní cenu a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobci kupní cenu. Žalovaný zároveň využil i služby [anonymizováno] karta, kterou si žalovaný objednal prostřednictvím [anonymizováno] účtu. Karta je platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu Celkový limit pro platby kartou je dán zůstatkem na účtu. Částka, kterou zákazník prostřednictvím karty zaplatí, je připsána do jeho měsíčního vyúčtování. Na základě smlouvy o nákupním účtu byla žalovanému zřízena služba [anonymizována dvě slova] účet, přičemž dle smlouvy činil limit odložených plateb 30.000 Kč. Žalovaný využil prostřednictvím karty služeb v celkové výši 4.979,34 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka činí 6.127,34 Kč, je splatná 15. 5. 2020 a sestává z dlužné jistiny ve výši 4.979,34 Kč a dlužných poplatků ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování tj. 498 Kč (uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný neplnil ani částečně. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. K jednání dne 20. 12. 2021 se zástupce žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno dne 30. 11. 2021. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou ke službě [anonymizováno] účet ze dne 9. 3. 2020, ceníkem, vyúčtováním za duben 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021, včetně podacího archu. 4. Soud vzal na základě žalobcem předložených listinných důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 9. 3. 2020 uzavřena smlouva ke službě [anonymizováno] účet, na základě které žalobce čerpal službu popsanou v žalobě. V měsíci dubnu 2020 žalovaný používal rovněž [anonymizováno] kartu, kterou převzal od žalobce za účelem provádění transakcí v rámci schváleného kreditního limitu. Takto žalovaný vyčerpal v dubnu 2020 částku 4.979,34 Kč. Historie pohledávky uplatněné žalobou, včetně sjednaných poplatků, vyplývá z vyúčtování za duben 2020 splatného 15. 5. 2020. Z vyúčtování je patrno kterého dne, u jakého obchodníka a v jaké výši byla transakce učiněna. Smluvní pokuta, která je ve vyúčtování uvedena, není předmětem řízení. Dle žalobce žalovaný nezaplatil částku 6.127,34 Kč splatnou 15. 5. 2020. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl. <i>5. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> 6. Na základě prokázaných skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky existoval od března 2020 smluvní vztah z nepojmenované smlouvy dle § 1746 o. z., na jejímž základě je povinností žalovaného zaplatit žalobci částku 4.979,34 Kč za zboží a služby a částku 1.148 Kč za sjednané poplatky. Celkově tak vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 6.127,34 Kč. Z dlužné částky za zboží a služby ve výši 4.979,34 Kč, kterou žalovaný nezaplatil v sjednané lhůtě a dostal se s platbou do prodlení, je žalovaný povinen dle § 1970 o. z. žalobci zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování za duben 2020 do zaplacení. 7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 200 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 900 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1.489 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupkyně žalobce. 8. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce je společnost poskytující v podstatě spotřebitelské úvěry, žalovaný je spotřebitel. Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu. 9. Lhůta k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.