16 C 97/2021 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 3.001 Kč s příslušenstvím na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného soudu dne 14.06.2021. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 03.12.2013 smlouvu o úvěru s variabilním symbolem – rodné číslo žalované, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 2.500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18.12.2013. Žalovaná úvěr čerpala, avšak ve sjednané lhůtě jej nevrátila. Žalobce se proto domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 2.500 Kč, dále sjednaného neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 501 Kč, který byl splatný spolu s jistinou. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 02.02.2021. 2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 29.09.2021. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 26.10.2021. <i>3. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 4. Soud na základě předložených důkazů (smlouva o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]), výpis z účtu, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva) dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [webová adresa]). Mezi účastníky došlo ke vzniku smluvního vztahu, a to uzavřením smlouvy o zápůjčce (nikoli smlouva o úvěru, jak mylně žalobce označil právní důvod svého nároku), kterou je nutno hodnotit jako spotřebitelskou smlouvu. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 03.12.2015 zápůjčku ve výši 2.500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 501 Kč do 18.12.2015. Žalovaný nesplatila zápůjčku řádně a včas a v tomto řízení je žalovaná nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že na dlužnou částku cokoli zaplatila. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobci byl rovněž přiznán zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobce v tomto řízení učinil 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní upomínky. Žalobci proto byla přiznána paušální odměna za zastupování v tomto řízení, která podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění z hodnoty předmětu sporu bez příslušenství činí 600 Kč (odměna za 1 úkon právní služby činí 200 Kč) a dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno žalobci 1.489 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 6. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá zaplacení dlužných částek z postoupených pohledávek ve větším množství případů ročně, kdy se jedná zpravidla o smlouvy o spotřebitelském úvěru či o zápůjčce. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrové smlouvy či smlouvy o zápůjčce a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaný v konkrétním řízení bránil a žalobce na procesní obranu reagoval, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Ministerstvo spravedlnosti přistoupilo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. na základě zákonného zmocnění obsaženého v zákoně o advokacii (§ 22 odst. 3). V této souvislosti nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností ust. § 14b vyhl.č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení pohledávky z úvěru, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ust. § 14b advokátního tarifu. 7. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalované v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal. 8. Rozsudek byl odůvodněn dle § 157 odst. 1 a 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné.