19 C 93/2020-179 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo žalovaného na bezplatné doživotní bydlení v domě [adresa], stavbě stojící na pozemku p. [číslo] v obci [část obce] - [obec], [katastrální uzemí] č. [list vlastnictví], a to bez náhrady. K odůvodnění uvedl, žalobce pořídil předmětnou nemovitost v roce 2008. K zřízení předmětného věcného ve prospěch žalovaného došlo na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 22. 12. 2014 v době, kdy účastníci byli již 10 let životními partnery a žalobce považoval tento vztah za pevný a perspektivní do budoucnosti a jeho motivací ke zřízení věcného břemene bylo zajistit pro případ své smrti žalovanému možnost užívat dál předmětnou nemovitost. Partnerský vztah účastníků však skončil, pro žalobce neočekávaně, v srpnu 2015. Žalobce má za to, že došlo k podstatné změně poměrů mezi účastníky ve smyslu § 1299 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), pro hrubý nepoměr mezi zatížením služebné nemovitosti a výhodou oprávněné osoby (žalovaného), neboť účastníci se jako partneři rozešli a nejsou schopni spolu jakkoli komunikovat a je tedy nemožné, aby společně užívali nemovitost, a současně žalovaný předmětné nemovitosti nikdy neužíval. Věcné břemeno bylo zřízeno z toho důvodu, že žalobce chtěl žalovanému jakožto svému životnímu druhovi dopřát pocit komfortu a určitých životních a existenčních jistot. Tento důvod rozchodem účastníků odpadl. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí. 2. Před zahájením prvního jednání ve věci samé dne 24. 9. 2020 vzal žalobce úkonem učiněným do protokolu soudu žalobu v plném rozsahu zpět. Řízení bylo proto v části o návrhu žalobce na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo [celé jméno žalovaného], [datum narození] na bezplatné doživotní bydlení v domě [adresa], stavbě stojící na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], č. [list vlastnictví], a to bez náhrady, usnesením ze dne 24. 9. 2020 č.j. [číslo jednací] zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 10. 2020. Předmětem řízení zůstal vzájemný návrh žalovaného viz. níže. 3. V podání ze dne 8. 6. 2020 doručeném soudu téhož dne vznesl žalovaný vzájemný návrh, kterým se domáhá, aby žalobci byla uložena povinnost umožnit žalovanému výkon věcného břemene odpovídajícího právu žalovaného užívat nemovitost, pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], vše v k.ú. [část obce], [územní celek] [obec], okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]; dále povinnost zdržet se jakýchkoliv činností vedoucích k omezení práv žalovaného plynoucích z předmětného věcného břemene a povinnost předat žalovanému dva sety klíčů od stavby výše uvedené. K odůvodnění uvedl, že účastníci byli od roku 2004 do 18. 8. 2015 životními partnery, kdy žalovaný po déle trvajících partnerských neshodách opustil společnou domácnost. Předmětnou nemovitost žalobce s žalovaným užívali na víkendové pobyty. Žalovaný se podílel společně s žalobcem na její kompletní rekonstrukci s cílem, aby sloužila k celoročnímu bydlení. V rámci společného hospodaření účastníků s financemi poskytoval žalovaný žalobci vydělané peněžní prostředky, a to i na užití na rekonstrukci nemovitosti. Po dokončení rekonstrukce žalobce odmítl převést žalovanému přislíbený podíl na předmětné nemovitosti a namísto toho bylo zřízeno věcné břemeno spočívající v doživotním právu užívat předmětnou nemovitost (chalupu). Po rozpadu vztahu v roce 2015 však žalobce začal bránit žalovanému v užívání chalupy a tento stav trvá. Z důvodu útoků žalobce, které vedly k psychickému zhroucení žalovaného a vylučovaly možnost setkat se s žalobcem, nebyl žalovaný schopen bránit se jednání žalobce. V průběhu roku 2018 se stav žalovaného stabilizoval, a tak se obrátil na žalobce, aby mu umožnil výkon jeho práva, a to předáním klíčů od chalupy, které žalobce nechal vyměnit, aby žalovanému znemožnil ji užívat a vykonávat tak jeho právo. Žalobce byl vyzván prostřednictvím přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 14. 3. 2019 a 23. 8. 2019 k zpřístupnění chalupy, zejména předáním klíčů od chalupy, ale bezvýsledně. Žalobce aktivně bránil žalovanému v užívání předmětné nemovitosti, ačkoli se o něj žalovaný fakticky pokoušel, a to i za přítomnosti policie, např. 4. 3. 2020 či 28. 4. 2020. Žalovaný se domáhal svého práva i vůči [celé jméno žalobce], synovi žalobce, kdy dočasně byla chalupa i v jeho vlastnictví, a to např. výzvou ze dne 13. 9. 2016. 4. Žalobce se k vzájemnému návrhu žalovaného vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, navrhl jeho zamítnutí. Uvedl, že žalovaný měl klíče od předmětné nemovitosti od rozchodu účastníků v roce 2015 až do podzimu roku 2018 a mohl ji tedy do té doby užívat. Nikdy tak však neučinil, žádný faktický zájem o užívání nemovitosti nejevil, pouze demonstrativně zasílal výzvy prostřednictvím různých právních zástupců k umožnění užívání nemovitosti. Zájem žalovaného o nemovitost narostl až po té, kdy mu byla zaslána výzva k dohodě o zrušení věcného břemene. Dle názoru žalobce jde o účelové jednání s cílem získat finanční prospěch z případné náhrady za zrušení věcného břemene. Je pravdou, že žalobce v roce 2018 vyměnil u předmětné nemovitosti zámky, neboť se obával nepředvídatelného chování ze strany žalovaného s ohledem na jeho psychický stav. Žalobce měl vůli klíče k domu žalovanému předat, avšak řada takových pokusů selhala z důvodu na straně žalovaného. 5. Následně žalobce vznesl námitku promlčení věcného břemene dle ust. § 633 odst. 1 o.z. K odůvodnění uvedl, že žalobce z důvodu svého špatného psychického stavu po náhlém rozchodu účastníků daroval předmětnou nemovitost darovací smlouvou ze dne 16. 10. 2015 svému synovi (stejně tak i svoji firmu) a přenechal mu tak starosti o majetek a obchodní záležitosti. Žalobce nemovitost užíval i nadále na základě dohody se synem. Po převodu nemovitosti na syna došlo k výměně zámku a syn žalobce žalovanému klíče od nemovitosti nepředal, tedy výkon práva žalovaného plynoucí z věcného břemene neomezoval v době, kdy nemovitost vlastnil syn žalobce, sám žalobce, nýbrž syn žalobce coby vlastník nemovitosti. Na základě darovací smlouvy ze dne 3. 9. 2018 převedl syn žalobce nemovitost zpět na žalobce. Žalobce krátce po opětovném nabytí nemovitosti vyměnil znovu zámky a klíče žalovanému nepředal. Na výzvy žalovaného k umožnění užívání a předání klíčů nereagoval, neboť je považoval za provokaci. Žalobce ve snaze realizovat osobní setkání za účelem jednání o zrušení věcného břemene sdělil žalovanému, že klíče mu předá sousedka, což však zmařil telefonátem sousedce a požádal žalovaného, aby vyčkal jeho příjezdu, ten tak však neučinil. K předání klíčů žalovanému od září 2015 do současnosti nedošlo. Žalobce (resp. předtím jeho syn) tak počínaje rozchodem účastníků 18. 8. 2015 do současnosti kontinuálně brání žalovanému ve výkonu jeho práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání nemovitosti. Žalovanému byla tato skutečnost od počátku známa, nejpozději mu však musela být prokazatelně známa dne 26. 1. 2016, kdy synovi žalobce zaslal první z několika výzev k umožnění výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Žalovaný své právo plynoucí z předmětného věcného břemene uplatnil poprvé až 8. 6. 2020 podáním vzájemného návrhu v této věci. S ohledem na výše uvedené nejdříve 16. 10. 2018, nejpozději však dne 29. 1. 2019 došlo k promlčení předmětného věcného břemene. 6. Žalovaný se k vznesené námitce promlčení vyjádřil tak, že účastníci v průběhu roku 2016 aktivně řešili dohodu o způsobu užívání nemovitosti a žalobce projevoval vlastní iniciativu směřující k řádnému užívání služebnosti ze strany žalovaného, jak plyne z SMS komunikace účastníků. Z této komunikace plyne i to, že žalovaný neměl a nemohl mít jakoukoli pochybnost o tom, že by mu ze strany žalobce mělo být v užívání chalupy bráněno. Tvrzení a taktéž účastnická výpověď žalobce, že od roku 2015 bránil žalovanému v užívání předmětné nemovitosti, jsou nepravdivé a účelové. Žalovanému nebylo bráněno v užívání nemovitosti až do roku 2018, resp. do roku 2019. Žalovaný zjistil, že mu žalobce znemožnil užívání chalupy výměnou klíčů od vstupních dveří až v roce 2018. Až posléze žalovaný zjistil, že žalobce mu nehodlá nové klíče vydat a že začal aktivně bránit žalovanému v užívání služebnosti. Od roku 2019 se tedy žalovaný domáhá užívání nemovitosti a následně se obrátil na soud podáním předmětného vzájemného návrhu. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že v letech 2015 až 2018, kdy vlastníkem předmětné nemovitosti byl syn žalobce [celé jméno žalobce] mladší, mu tento bránil v užívání nemovitosti. Pokud žalobce odkazuje na výzvu žalovaného ze dne 29. 1. 2016 a 13. 9. 2016, pak jimi žalovaný pouze oznámil novému vlastníkovi zájem o výkon svého práva, tedy nevyplývá z nich, že by mu v užívání předmětné nemovitosti bylo bráněno. Žalovaný klíče od nemovitosti měl a k žalobcem tvrzené výměně zámků v roce 2015 nedošlo, a pokud ano, žalobci to