9 C 281/2020-21 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Žaloba byla odůvodněna tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil dne [datum]. Žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období říjen 2017 až leden 2020. Za 28 měsíců tak dluží [částka]. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalobce je oprávněn na základě předpisů práva občanského požadovat úrok z prodlení. Žalobou nárokovaná výše úroků z prodlení odpovídá právním předpisům platným a účinným v rozhodném období. Žalobce současně v návaznosti na výše uvedené úrok z prodlení kapitalizoval, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Od [datum] je žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody. Jeho dům byl zabaven a v roce 2019 prodán v exekuční dražbě. Požadavek žalobce na placení televizních poplatků tak je nesmyslný. Žalovaný prokazatelně nevlastní televizní přijímač a pochybuje o tom, že ve výkonu trestu odnětí svobody má povinnost platit za užívání televizoru. Žalobce na podané žalobě přes námitky žalovaného setrval. Ke skončení poplatkové povinnosti by došlo pouze za situace, kdy by žalovaný podal odhlášku dle § 8 odst. 8 zákona (k jejímu podání je poplatník povinován za situace, kdy již nenaplňuje definice poplatníka dle § 3 odst. 2 zákona – tj. nadále nevlastní, příp. nedrží TV přijímač). Samotná povinnost k úhradě televizních poplatků by zanikla až v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém by došlo k doručení odhlášky do sídla žalobce (dle § 7 odst. 5 zákona). Žalovaný ve svém odporu uvedl, že„ je ve výkonu trestu odnětí svobody, tudíž není vlastníkem televizního přijímače a hradit televizní poplatky tedy nemusí.“ Výkon trestu odnětí svobody nemění nic na zákonné povinnosti dle § 8 odst. 8 cit. zákona, kdy žalovaný v takovém případě měl podat odhlášku, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností, nicméně žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil. Žalobce žádnou odhlášku za žalované období neeviduje a rovněž neeviduje ani žádnou komunikaci se žalovaným, jejíž předmět by se týkal možnosti odhlášení žalovaného. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřili k tomu, zda s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí, jejich souhlas s tímto postupem se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že se žalovaný přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence vedené Českou poštou v květnu 2006. Dle evidence žalobce žalovaný nezaplatil televizní poplatky v období července 2017 až ledna 2020 (celkem 31 měsíců po [částka]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím dluhového inkasa obyvatelstva (DINO) prováděného Českou poštou, s. p., konkrétně dopisem ze dne [datum] (zaslán na adresu [adresa žalovaného]) a dopisem ze dne [datum] (zaslán na adresu [adresa žalovaného]). Uvedené skutečnosti soud zjistil z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a z upomínek o zaplacení s dodejkami (mj. obsahovaly přehled předepsaných a zaplacených plateb). Z rejstříků zdejšího soudu vyplývá, že žalovaný byl dne [datum] vzat do vazby, po celou následující dobu byl ve výkonu vazby či trestu odnětí svobody. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 cit. zák. měsíční výše televizního poplatku činí [částka]. Dle § 7 odst. 1, 2 poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 8 odst. 8 cit. zák. z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že splnil zákonnou povinnost vyplývající z ust. § 8 odst. 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, tj. povinnost odhlásit se z evidence poplatníků televizních poplatků. Na straně druhé není důvod pochybovat o tom, že žalovaný minimálně od ledna 2016, kdy byl ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody, svůj televizní přijímač neužíval ani nedržel, protože to objektivně nebylo možné. Není důvod pochybovat o tom, že žalovaný ani neobdržel dvě výzvy k úhradě dlužných televizních poplatků, které mu byly odeslány Českou poštou s. p. v roce 2020 na adresy, na kterých se nezdržoval ani zdržovat nemohl. Žalovaný se tak ani tímto způsobem nemohl dozvědět o tom, že je ve vztahu k němu jako poplatníkovi televizních poplatků evidován dluh, který bude žalobcem také vymáhán. Byť platí zásada, že„ neznalost zákona neomlouvá“ (v daném případě neznalost povinnosti odhlásit se z evidence poplatníků televizních poplatků), bylo by dle soudu přepjatým formalismem uložit žalovanému povinnost zaplatit televizní poplatky za situace, kdy televizní přijímač z objektivních důvodů neužíval, nedržel, a kdy ho s největší pravděpodobností již nadále nevlastní (viz tvrzení žalovaného o tom, že dům v jeho vlastnictví byl prodán v exekuci). V této souvislosti nelze přehlédnout ani evidentní skutečnost, že osoba vykonávající trest odnětí svobody je v možnostech plnit zákonné povinnosti evidentně limitována (v daném povinnosti případě odhlásit z evidence poplatník§). Dle soudu by tak vyhovění žalobě se zřetelem ke skutkovým okolnostem posuzované věci bylo vůči žalovanému nepřiměřenou tvrdostí. Proto soud žalobu zamítl. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalobce postupoval při vymáhání dlužných televizních poplatků jediným možným způsobem. Žalobce neměl a nemohl mít informaci o tom, že žalovaný vykonává trest odnětí svobody. Podání žaloby v této věci tak bylo projevem toho, že žalobce je povinen s péčí řádného hospodáře vymáhat televizní poplatky, které slouží k plnění veřejné služby, k níž je žalobce zřízen. Za tohoto stavu by naopak přiznání nákladů řízení úspěšnému žalovanému bylo nepřiměřenou tvrdostí vůči žalob