9 C 332/2021-31 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 14. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 15. 11. 2018 úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 12. 2018. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 15. 11. 2018. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobce, ale přesto nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy k plnění. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 2. 12. 2021 (žalobci) respektive dne 16. 12. 2021 (žalované doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], jako zapůjčitelem a žalovanou jako klientkou byla dne 15. 11. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Předmětná částka byla poukázána na účet označený žalovanou dne 15. 11. 2018. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 15. 12. 2018 Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku způsobem, který byl upraven v obchodních podmínkách. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]) a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z výpisu z účtu dokladujícího poukázání částky 2 000 Kč na účet označený žalovanou. Dopisem ze dne 16. 5. 2021 bylo žalované oznámeno, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy v celkové výši 5 786,16 Kč byla postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou z téhož dne byla žalovaná rovněž vyzvána k zaplacení dluhu. Tyto skutečnosti soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky. Dle 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o.z. Bylo prokázáno, že původní věřitel žalované částku 2 000 Kč jako předmět úvěru poukázal na jí označený účet. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku 2 000 Kč do 15. 12. 2018. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že žalobci z uvedené částky cokoliv zaplatila. Soud proto žalobci přiznal částku 2 000 Kč. Z této částky byl žalobci přiznán rovněž úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po sjednaném dni splatnosti. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 200 Kč za úkon, a náhradu výloh za tyto úkony po 100 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 900 Kč, daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 489 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.