115 C 34/2021-37 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 19.11.2020 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby na realizaci přestavby hotelu [jméno] v rozsahu stavební etapy I. (S.O. 02, S.O. 03 S.O. 04 – část SPD – soupis prací a dodávek) .Objednatel měl za dílo uhradit sjednanou cenu ve výši 256 000 Kč bez DPH. Dle článku 6.3 smlouvy o dílo měl žalovaný uhradit zálohu ve výši 30% ceny díla bez DPH, a to do pěti dnů od podpisu smlouvy. Dále měl žalovaný uhradit zálohu ve výši 50% z ceny díla bez DPH, a to se splatností 90 dnů od podpisu smlouvy. Na základě uvedeného byly žalobcem vystaveny zálohové faktury FVZ200252 se splatností 25.11.2020, znějící na částku 92 928 Kč, FVZ21207 se splatností 15.2.2021, znějící na částku 154 880 Kč. Žalobce v důsledku prodlení s úhradou záloh nemůže přitom dílo dokončit a předat, neboť jej nemá profinancované dle smluvního ujednání. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení. Žalobce v průběhu řízení dále uvedl, že proti žalovanému bylo u Okresního soudu v Trutnově zahájeno přes deset žalob, které se týkají obdobné věci – rekonstrukce hotelu [jméno]. Jednotlivá díla mají vždy dle logických konsekvencí svou vlastní smlouvu o dílo řešící tu danou etapu, která byla potřeba řešit. Argumentace žalovaného spočívající v tom, že mělo dojít k ukončení smluv, je naprosto lichá vzhledem k následné spolupráci žalobce s žalovaným ještě v průběhu jara a léta 2021. Žalobce uzavřel, že předmětné smlouvy jsou platné a účinné, tudíž nároky z nich plynoucí jsou dány s tím, že po splnění povinnosti ze strany žalovaného k úhradě zálohových faktur, je žalobce připraven svou část smlouvy splnit a dílo dodat. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Poukázal na to, že mezi účastníky je nesporné to, že mezi stranami bylo uzavřeno více smluv týkajících se projektových prací na rekonstrukci nemovitosti, které jsou navzájem provázané, z mnoha z nich bylo i plněno (žalobce obdržel v souhrnu přes dva miliony korun). Žalovaný tvrdil, že mezi účastníky došlo k dohodě o ukončení předmětné smlouvy, přičemž pouze nedošlo k následné dohodě o finančním vypořádání. Žalovaný takovou dohodu rozporoval (viz. výše). Ze smlouvy o dílo ze dne 14.11.2020 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o.z. Předmětem díla bylo vypracování Projektové dokumentace pro PROVEDENÍ STAVBY na realizaci přestavby hotelu [jméno] v rozsahu stavební etapy I. (S.O. 02, S.O. 03 S.O. 04 – část SPD – soupis prací a dodávek) na adrese [adresa žalované]. Splatnost ceny díla byla sjednána tak, že objednatel měl za dílo uhradit sjednanou cenu ve výši 256 000 Kč bez DPH. Dle článku 6.3 smlouvy o dílo měl žalovaný uhradit zálohu ve výši 30% ceny díla bez DPH, a to do pěti dnů od podpisu smlouvy. Dále měl žalovaný uhradit zálohu ve výši 50% z ceny díla bez DPH, a to se splatností 90 dnů od podpisu smlouvy. Nárok zhotovitele na zaplacení zbytku ceny za dílo vniká jeho předáním objednateli. Změna a doplňky smlouvy o dílo měly být učiněny pouze po dohodě stran, formou písemného listinného vzestupně očíslovaného dodatku. Podle § 561 odst. 1 věty první a druhé o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Podle § 582 odst. 1 věty první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Podle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Výhradu formy (ať již nezbytné pro uzavření původní smlouvy nebo nezbytné pro její změnu či ukončení jejího trvání) je samozřejmě možno později opustit. Strany se totiž nemohou do budoucna omezit v tom smyslu, že by si úplně znemožnily dohodnout se jinak. Jejich aktuálně projevená vůle má vždy přednost před vůlí projevenou dříve a platí to i ohledně požadavku formy. Dohodou o opuštění dříve vyhrazené formy je tedy možno se z výhrady vyvázat, a to i v jiné formě. Vyžaduje se však, aby strany učinily nejen neformální právní jednání samotné, nýbrž aby současně opustily (ať již v jakékoliv formě) i dříve ujednanou výhradu formy, což musí být prokázáno a doloženo; v tomto smyslu tudíž jde o vyvratitelnou právní domněnku. Může nepochybně jít o součást stejného aktu ve skutkovém smyslu, právně však jde o dvě skutečnosti – dohodu o opuštění sjednané formy, pro niž je právně významné i následné chování stran, a samotné neformální právní jednání. Samotné neformální právní jednání pro opuštění sjednané formy nepostačuje (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3501/2019). Je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a mimo jiné i jaký typ smlouvy subjekty pro konkrétní případ zvolí. Důležitým momentem při uzavírání smluv je pak předvídatelnost, a to případně nepříznivých právních následků pro účastníky, resp. některého z nich, jestliže se po právu chovat nebudou“ (důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda). Přirozeně, závazkový právní vztah nemůže být založen neplatným právním úkonem, tedy úkonem, který byl učiněn nikoliv svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jehož předmětem je plnění nemožné, nebo který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5348/2007). V projednávané věci žalovaný tvrdil, že došlo k ukončení předmětné smlouvy„ neformálním“ způsobem někdy v období ledna 2021; žalobce toto tvrzení popírá s naopak tvrdí, že se žalovaným o po údajném ukončení smlouvy spolupracoval na akci přestavba hotelu [jméno] na adrese [adresa žalované]. Žalovaný k prokázání tvrzení o ukončení smlouvy navrhl výslech svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [jméno], [příjmení] a [příjmení]. Soud neprováděl žalovaným navržené důkazy, kdy sám žalovaný netvrdil, že by mezi účastníky došlo k dohodě o opuštění sjednané písemné formy pro změnu smlouvy o dílo (v podobě dohody o jejím předčasném ukončení); pouze poukazoval na to, že po uzavření smlouvy o dílo došlo ke schůzce, na které byl přítomen i žalobce, na které mělo být sděleno žalovaným (jakožto objednatelem), že nemá zájem na dalším pokračování smlouvy. Za situace, kdy ani sám žalovaný netvrdil (a ani neprokazoval), že by od předmětné smlouvy o dílo odstoupil právně účinným způsobem nebo, že by k ukončení smlouvy došlo po vzájemné dohodě, se soud nezabýval tím, co bylo obsahem schůzky konané dne 17.1.2021, tj. do jaké míry a kým byly vznášeny připomínky týkající se předmětné smlouvy. Vycházeje ze zásady pacta sunt servanda soud uzavřel, že smlouva o dílo ze dne 19.11.2020 je nadále platnou a účinnou smlouvou, od níže nebylo odstoupeno, resp. jejíž obsah nebyl změněn ani dohodou obou stran. Za situace, kdy žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh z uvedené smlouvy čehokoliv zaplatil, bylo žalobě vyhověno a žalobci uloženo zaplatit splatných 80% ze sjednané ceny dle výše uvedeného ujednání, tj. částku 204 800 Kč a k tomu přináležející DPH. Konečně soud s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splatných faktur FVZ200252 se splatností 25.11.2020 a FVZ21207 se splatností 15.2.2021 přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalobci byl přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 12 391 Kč, odměna za 4 úkony právní služby po 9 300 Kč (příprava a převzetí, podání žaloby, účast žalobce při jednání soudu a podání ve věci samé – závěrečný návrh), 4 paušální náhrady po 300 Kč, náhrada ztráty času: 800 Kč, náklady za užití osobního vozidla: 1997 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.