14 C 211/2022-25 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu 20. 7. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 20.000 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení na základě smlouvy o úvěru. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne 19. 8. 2021 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru č. 578599002. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit částku 20.000 Kč do 18. 9. 2021. Žalovaný žádnou částku neuhradil. Dne 12. 11. 2021 byla mezi [právnická osoba] a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2022. V případě, že by soud neměl nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobce zaplacení této částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k označení a doložení důkazů k prokázání případného tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 3. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 5. 8. 2022, ve kterém uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována, ale žalobce důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. K jednání dne 31. 10. 2022 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 13. 10. 2022. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy výpisem z účtu o verifikační platbě, smlouvou o úvěru č. 578599002 ze dne 19. 8. 2021 ve znění smlouvy ze dne 25. 8. 2021, výpisem z účtu o převodu částky 4.500 Kč a 15.500 Kč, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2022 a předžalobní výzvou právního zástupce z téhož dne, včetně podacího lístku ze dne 25. 3. 2022. 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 19. 8. 2021 byla uzavřena smlouva o úvěru č. 578599002 mezi věřitelem - [právnická osoba] a dlužníkem - žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému převodem na účet téhož dne částku ve výši 4.500 Kč. Dne 25. 8. 2021 byla mezi stejnými účastníky uzavřena pod stejným číslem smlouva, kterou byla celková částka úvěru zvýšena na 20.000 Kč, a právní předchůdce žalobce převedl na účet žalovaného téhož dne částku 15.500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20.000 Kč do 18. 9. 2021. Dle žalobce žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, když nezaplatil žádnou částku. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 3. 2022 odeslaným s předžalobní výzvou na adresu žalovaného dle smlouvy. <i>7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru celkem částku 20.000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Žalobce soudu sdělil, že důkazy k prokázání tohoto tvrzení nedisponuje. 11. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 19. 8. 2021 ve znění smlouvy ze dne 25. 8. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 12. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 13. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 20.00 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal, že by platbu provedl. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S