16 C 169/2022-28 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 4.000 Kč z titulu nesplacené jistiny úvěru, poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě Smlouvy o úvěru ze dne 31.03.2017. Žalobce uvedl, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele a pokud by soud dospěl k závěru, že z tohoto důvodu je smlouva neplatná, navrhuje, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. 2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště dne 05.09.2022 postupem dle § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s navrhovaným postupem soudu souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 10.11.2022. 3. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 31.03.2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace smlouva o úvěru, kterou byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 4.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly Smluvní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve výši 4.000 Kč s poplatky do 30.04.2017. Žalobce se domáhá vedle nesplacené jistiny pouze úhrady zákonného úroku z prodlení. Žalovaný však nesplnil svou povinnost vrátit věřiteli úvěr řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 07.08.2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na [právnická osoba] [anonymizováno] a pak dále dne 14.05.2018 na žalobce a o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Naposledy byl k zaplacení upomenut předžalobní výzvou ze dne 21.11.2019. 4. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu, ze všeobecných obchodních podmínek, ze smluv o postoupení pohledávky s přílohami, z oznámení o postoupení pohledávky s poštovním podacím archem a z předžalobní výzvy s poštovním podacím archem. <i>5. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>7. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je co do jistiny důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou postoupena předchozím věřitelem. Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru celkem částku ve výši 4.000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce netvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, naopak již v žalobě výslovně uvedl, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele. 10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. 11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 31.03.2017 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 12. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 4.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.05.2018, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 13. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 4.000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal, že na jistinu cokoli zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 4.000 Kč, ze které žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho, zbývá tak vrátit jistinu v této výši. Žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4.000 Kč. 14. Pokud jde o příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, když dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.04.2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. 15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, když neúspěšný byl toliko v rozsahu příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobce v tomto řízení učinil 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní upomínky. Při rozhodování o výši nákladů postupoval soud dle vyhl. č. 177/1996 S