16 C 2/2022-63 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22.02.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 55.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy, která je oprávněná k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 03.08.2014 provedl žalobce odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění ke dni provedení odtahu, byl žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobcem a vyzvednuto dne 16.05.2018. Odtah byl proveden na pokyn strážníka Městské policie h.m. Prahy. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobci nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hl.m. Prahy, účinným v den odtahu vozidla, a parkovné je počítáno za každý započatý den vždy podle nařízení, které je příslušný den účinné. Dluh žalovaného ve vztahu k žalobci je tedy v souhrnu tvořen částkou za odtah vozidla 1.900 Kč, služby parkoviště (parkovné) za 1. den (den odtahu) až 3. den 250 Kč, služby parkoviště (parkovné) za 4. a každý další i započatý den až do 180. dne ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč a služby parkoviště (parkovné) za každý další i započatý den od sto osmdesátého prvního dne až do vyzvednutí vozidla 50 Kč. Předmětem této žaloby je však pouze pohledávka za období od 28.04.2015 do data vydání vozu dne 16.05.2018, když za předchozí období od 03.08.2014 do 27.04.2015 byla žalobci pohledávka přiznána rozsudkem Okresního soudu v Trutnově čj. 15 C 137/2015-31 ze dne 19.10.2015. 2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 21.01.2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 17.02.2022. 3. Po provedeném řízení vzal soud za prokázané, že žalobce je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, kdy do předmětu jeho činnosti patří mimo jiné zajišťování přemisťování nalezených a opuštěných vozidel předaných městskou policií. Vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno] barvy, [registrační značka] bylo na pokyn Městské policie hl.m. Prahy dne 03.08.2014 přepraveno na parkoviště žalobce a žalovaný byl vyzván, aby si vozidlo převzal. Žalovaný tak učinil až dne 16.05.2018. Žalobce vyúčtoval cenu služeb parkoviště za dobu od 28.04.2015 do data vydání vozu dne 16.05.2018 (tj. za následující období, než bylo již plnění žalobci za služby parkoviště a odtah přiznány v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn 15 C 137/2015) na částku 55.750 Kč (tj. za 1115 dnů po 50 Kč) písemnými výzvami s vyúčtováním a žalovaného vyzval k zaplacení naposledy předžalobní výzvou ze dne 16.12.2020. 4. Uvedené skutečnosti soud zjistil z protokolu o odtahu vozidla, z karty vozidla, z oznámení o odstranění vozidla, z výzvy k vyzvednutí vozidla s dodejkou, z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, z rozsudku Okresního soudu v Trutnově čj. 15 C 137/2015-31, z výzev k zaplacení, a z předžalobní výzvy s dodejkou. <i>5. Podle § 45 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v platném znění (dále jen zákon o silničním provozu) kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Dle odst. 4 cit. ustanovení je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.</i> 6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03 smyslem a účelem zákona o provozu na pozemních komunikacích je zejména stanovit pravidla zabezpečující ochranu veřejnému účelu, kterým je v daném kontextu provoz na pozemních komunikacích. V souladu s obecně platnou koncepcí objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 428 občanského zákoníku) i zákon o provozu na pozemních komunikacích v ustanovení § 45 odst. 1 koncipuje objektivní odpovědnost toho, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích tak, že stanovuje tomuto subjektu povinnost tuto překážku neprodleně odstranit, a neučiní-li tak, povinnost uhradit náklady na její odstranění vlastníku pozemní komunikace. Ustanovení § 45 odst. 4 předmětného zákona je pak toliko ustanovením speciálním, jež určuje subjekty oprávněné k vydání příkazu k nucenému odtahu vozidla. Jakkoli může být důvodem takovéhoto pokynu buď deliktuální jednání (v případě porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích) anebo ochrana veřejného zájmu na průjezdnosti pozemní komunikace bez ohledu na zavinění (§ 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), uvedené odlišení pro aplikaci ustanovení § 45 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích není rozhodné, jelikož jím založený odpovědnostní vztah je budován na principu odpovědnosti objektivní. Závazkový vztah je tudíž podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 489 a 420 občanského zákoníku založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Tento vztah přitom vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna a jíž vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Touto osobou může být buď vlastník pozemní komunikace, anebo osoba, jež na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje nucený odtah vozidel, přičemž u obou je postavení oprávněného subjektu dáno pokynem policisty nebo strážníka obecní policie o odstranění vozidla. Uvedený pokyn má povahu správního rozhodnutí, případně zásahu správního orgánu (podle § 83 soudního řádu správního) a podléhá v tomto smyslu přezkumu, jenž je pak provozovateli vozidla procesní garancí vůči možné svévoli. Toliko dosažení zrušení předmětného rozhodnutí, případně rozhodnutí podle § 87 odst. 2 soudního řádu správního pak může založit důvod uplatnění žaloby ve věci odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 7. Výše citované rozhodnutí sice bylo vydáno za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nicméně dle soudu je použitelné i za stávající právní úpravy. V posuzované věci došlo na základě rozhodnutí strážníka městské policie k odtahu vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný. Žalovaný je proto povinen oprávněnému subjektu, který odtah provedl (tj. žalobci), nahradit náklady spojené s odtahem vozidla a s jeho umístěním na odtahovém parkovišti. Výše nákladů na odtah vozidla byla paušálně upravena nařízením hl. m. Prahy č. 2/2013. Obdobně byla upravena výše nákladů za umístění vozidla na střeženém parkovišti provozovaném žalobcem. Soud proto dovodil, že žaloba je důvodná, když v tomto řízené se žalobce domáhá toliko nákladů za umístění a střežení vozidla na parkovišti, nikoli též za odtah. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že vymáhanou částku byť i jen částečně zaplatil. Žalobci byl přiznán rovněž úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl přiznán od 24.12.2020, kdy uplynula lhůta k zaplacení, stanovená v předžalobní výzvě, a to do zaplacení. 8. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, který před podáním žaloby vyzval žalovaného ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení sporné částky, měl ve věci plný úspěch, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 2.230 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobce v tomto řízení učinil 4 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky a odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 o místní nepříslušnosti. Žalobci proto byla přiznána paušální odměna za zastupování v tomto řízení, která podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění z hodnoty předmětu sporu bez příslušenství 55.750 Kč činí 10.020 (odměna za 1 úkon právní služby činí 3.340 Kč, přičemž za úkon právní služby spočívající ve stručn