19 C 294/2022-51 — Okresní soud v Trutnově

Žalobce se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec]) dne 24. 7. 2018 smlouvu o úvěru č. 21418-0499, na jejímž základě se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté finanční prostředky ve výši 30.000 Kč spolu s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25.800 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek, tj. celkem částku 25.800 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3.900 Kč do 24. 9. 2019. Finanční prostředky ve výši 30.000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovanému však uhradil pouze 17.000 Kč (věřitel rozvrhl tuto částku podle předpisu splátek na příslušenství v částce 17.000 Kč). Žalovaný se proto dostal do prodlení s úhradou částky 38.800 Kč, která představovala součet nesplacené jistiny ve výši 30.000 Kč a zůstatku příslušenství ve výši 8.800 Kč, které je tvořeno součtem nesplaceného úroku ve výši 2.800 Kč, nesplaceného poplatku za správu úvěru ve výši 2.400 Kč a nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.600 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou zůstatku jistiny úvěru a části příslušenství. V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení (částečně kapitalizovaný ke dni účinnosti postoupení pohledávky žalobci) z dlužné jistiny. Žalobci dále vznikly náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 256 Kč za odchozí dopis – výzvu k úhradě v částce 39 Kč a osobní návštěvu terénního pracovníka původního věřitele ve výši 217 Kč. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021. Právní předchůdce žalobce posuzoval s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobce žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši 30.000 Kč. Podle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 14.952 Kč. Při výši měsíční splátky ve výši 3.900 Kč, kdy žalovanému mělo i po odečtení splátek daného úvěru zůstat cca 11.052 Kč měsíčně, s kterými mohl volně disponovat, tak bylo možno uzavřít, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Původní věřitel ověřil informace žalovaného poskytnuté k posouzení jeho úvěruschopnosti doložených dokladů, a to z výplatních pásek žalovaného a faktury. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobce se k jednání omluvil. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela dne 24. 7. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku 30.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 24 % ročně a poplatky ve 14 splátkách ve výši 3.900 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 24 % ročně z poskytnuté jistiny, poplatek za správu úvěru ve výši 6.600 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 9.600 Kč. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit vedle úroku z prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný v této žádosti uvedl své příjmy a výdaje, což doložil výplatními páskami, fakturami a čestným prohlášením. Coby příjmy za poslední tři měsíce uvedl částku 37.552 Kč. Coby výdaje na bydlení a energie uvedl celkem částku 5.000 Kč, splátky úvěru 2.600 Kč a jako celkové měsíční výdaje celé domácnosti celkem částku 22.600 Kč. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že v březnu 2018 činila jeho mzda 39.132 Kč, v květnu 2018 činila 39.686 Kč, v červnu 2018 činila 33.839 Kč. Právní předchůdce žalobce tedy zjistil výši příjmu žalovaného, náklady žalovaného na bydlení a energie. Po zhodnocení všech těchto skutečností dopěl k použitelnému měsíčnímu příjmu žalovaného ve výši 11.052 Kč. Smlouvou ze dne 22. 12. 2021 pak byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, dohody o úplatě, potvrzení o provedení transakce a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože žalovaná pohledávka mu byla původním věřitelem postoupena. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 30.000 Kč a sjednané dlužné poplatky v celkové výši 8.800 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobci zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni, kdy byla splatná poslední splátku úvěru (tj. od 25. 9. 2019) do zaplacení. Žalobce úrok z prodlení částečně kapitalizoval ke dni účinnosti postoupení pohledávky. Rovněž je žalovaný povinen zaplatit žalobci sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení za období od 22. 5. 2019 do 6. 2. 2021, kterou žalobce požaduje ve výši 15.000 Kč, tj. ve výši v souladu s omezením dle § 122 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši v celkové výši 256 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Právní předchůdce žalobce rovněž splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný nejen, že stvrdil svým podpisem údaje o finanční situaci v žádosti o úvěr, ale předložil právnímu předchůdci žalobce i doklady k ověření těchto údajů. Po odečtení výdajů žalovaného od jeho příjmu dospěl právní předchůdce žalobce k výši měsíční disponibilní částky, která jej vedla k závěru, že žalovaný je způsobilý úvěr splácet. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 2.0