19 C 324/2021-176 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.831.416 Kč. K odůvodnění žaloby uvedl, že v roce 2016 mu byl rozhodnutím ČAK a rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ustanoven k zastupování ve dvou právních věcech, a to ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání sp. zn. 32 Ad 15/2016 a ve věci o mimořádnou okamžitou pomoc na zakoupení zdravotní pomůcky (příspěvek na dioptrické brýle) sp. zn. 32 Ad 14/2016 advokát [celé jméno žalovaného], žalovaný. V obou věcech zastupoval žalovaný žalobce v řízení před správními soudy (KSHK, NSS) a následně u Ústavního soudu. Ve věci ohledně poskytnutí mimořádné okamžité pomoci již podával odvolání proti rozhodnutí úřadu práce. Ústavní stížnost ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání žalovaný podal dne 3. 11. 2018 bez vědomí žalobce a s jejím textem žalobce seznámil až dne 28. 11. 2018, když předchozí rozhodnutí NSS žalobce obdržel až 26. 11. 2018, tj. až 2,5 měsíce od nabytí právní moci a až po podání ústavní stížnosti, když současně v ústavní stížnosti absentují klíčové argumenty a důkazy žalobce, které byly uvedeny v kasační stížnosti, a byla účelově pozměněna argumentace žalobce oproti argumentaci v kasační stížnosti (text ústavní stížnosti je v určité pasáži v rozporu s textem kasační stížnosti) v neprospěch žalobce. Obdobně postupoval žalovaný i v případě věci o příspěvek na dioptrické brýle, když podal ústavní stížnost bez vědomí žalobce dne 23. 12. 2017 a ve znění, které žalobce neodsouhlasil. Odsouhlasenou verzi ze dne 10. 1. 2018 k ÚS nepodal, ačkoli žalobce nechal při tom, že ji podá, přičemž žalobce má za to, že nezaslání žalobcem upravené verze ústavní stížnosti žalovaný de facto„ shodil“ klíčovou argumentaci žalobce v podání k ÚS, a to že v dané věci se předchozí rozhodnutí opírala o pouhé„ vyjádření [právnická osoba]“, nikoli o řádnou„ cenovou nabídku“. Rozhodnutí Ústavního soudu pak žalovaný předal žalobci s několikaměsíčním zpožděním. To vše učinil, aby žalobce neměl možnost prohlédnout podvodné jednání advokáta. 2. Během zastupování žalobce tak žalovaný hrubě porušil povinnosti advokáta dle § 16 zákona o advokacii vůči žalobci, nehájil zájmy žalobce, zneužil důvěry žalobce, dopustil se obelhávání žalobce a nezaslal soudu klíčový důkaz v právní věci sp. zn. 32 Ad 15/2016, a to lékařskou zprávu [anonymizováno] [příjmení] ze dne 13. 11. 2015 ke KS v [obec], jak vyplývá z rozhodnutí MS ČR. Ovlivnil rozhodnutí soudů KS v Hradci Králové, NSS a ÚS v neprospěch žalobce. Žalovaný předkládal žalobci rozhodnutí soudů v daných věcech s velkým časovým zpožděním a někdy až na vyžádání žalobcem, řádně tak neinformoval žalobce o průběhu řízení, nepravdivě informoval žalovaného o nabytí právní moci rozhodnutí NSS ve věci příspěvku na dioptrické brýle. Dále pozměňoval text podaných ústavních stížností oproti obsahu kasačních stížností vypuštěním jejich ústřední argumentace a pozměněním jejich významu bez vědomí žalobce a v neprospěch žalobce. Nezdůraznil, že si úřad práce neopatřil klíčový podklad pro vydání rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na dioptrické brýle, tj. cenovou nabídku [anonymizována dvě slova]. Není sebemenších pochyb, že by ÚS oběma stížnostem vyhověl, pokud by žalovaný plnil své povinnosti advokáta. Žalovaný tak znemožnil žalobci svým vědomým, účelovým a klamavým jednáním obranu proti rozhodnutí správních orgánů, které rozhodly v rozporu se zákonem a svou chabou argumentací relevantně nezpochybnil nesprávné skutkové a právní závěry správních orgánů a žalobce tak nebyl při uplatňování svých práv před soudy úspěšný. Tímto žalovaný zasáhl do ústavou garantovaných práv žalobce na spravedlivý proces, práva na ochranu zdraví (v důsledku více než pět let se táhnoucích kauz žalobce utrpěl újmu na zdraví, zhoršený zdravotní stav, kdy dodnes musí navštěvovat psychiatrickou ambulanci [anonymizováno] [příjmení]), dopustil se pošpinění žalobcova jména, tedy došlo k újmě na jeho cti a důstojnosti, a to zveřejněním rozsudků na internetových stránkách soudů a soudních vývěskách, kde je žalobce prezentován jako viník, ačkoli existovaly důkazy prokazující správnost jeho argumentace o pochybení správních orgánů. Dle § 81 a násl. občanského zákoníku se tedy žalovaný dopustil zásahu do osobnosti žalobce a žalobce má dle § 2956 občanského zákoníku nárok na náhradu způsobené nemajetkové újmy v důsledku pokračujícího zhoršeného zdravotního stavu žalobce v důsledku nezákonných rozhodnutí správních orgánů a soudů včetně ÚS, vlivu na rodinný a profesní život, neboť žalobce se nacházel v tíživé životní situaci osoby v hmotné nouzi. Dále žalobce musel v obou věcech zbytečně vynaložit značné úsilí a energii přesahující jistě 3000 hodin, což je podpůrným argumentem pro poskytnutí zadostiučinění v požadované výši. Žalobce pro vyčíslení nemajetkové újmy (zadostiučinění) vycházel z hrubé měsíční nominální mzdy platné pro rozhodná období, kterou požaduje za období květen 2016 až duben 2021 a dospěl tak k částce 1.831.416 Kč, na kterou si cení svá ústavou garantovaná práva, která byla jednáním žalovaného dotčena. 3. K námitkám žalovaného žalobce uvedl, že na doporučení v občanské poradně podal na žalovaného v dané záležitosti trestní oznámení, které policie věcně neřešila s tím, že skutečnosti v něm uvedené naznačují porušení zákona o advokacii, a že k jeho vyřízení není příslušná. Dále žalobce podal stížnost u ČAK, na které ČAK reagovala pouze přípisem, který není rozhodnutím, nelze se proti němu odvolat, a proto nevypovídá nic o tom, zda žalovaný splnil své povinnosti advokáta. V rámci zastupování žalobce byl žalovaný povinen poukázat na konkrétní nezákonnosti, kterých se dopustil Úřad práce resp. MPSV, což neučinil, a porušil tak povinnosti advokáta. Žalobce připustil, že v době po doručení rozhodnutí NSS ČR ve věci vyřazení z evidence úřadu práce byl asi tři týdny v Anglii, ale dle žalobce se s ním žalovaný i tak spojit mohl. Žalobce se takto dozvěděl o ústavní stížnosti až po návratu z Anglie. Dále pak žalobce v odůvodnění žaloby polemizoval s rozhodnutími ve shora uvedených správních a soudních řízeních. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je zcela nesmyslná, absurdní a šikanózní, kdy předchozí trestní oznámení a stížnosti, které žalobce na žalovaného podával, byla odložena jako nedůvodná. Žalovaný k oběma řešeným případům žalobce, v nichž mu byl ustanoven právním zástupcem, dle svého názoru přistupoval s nadstandardní péčí a nad rámec svých povinností, přičemž bral na zřetel, že se v případě žalobce jedná o osobu v hmotné nouzi a nadto v psychiatrické péči. Spolupráce se žalobcem však byla poměrně náročná, neboť na jeho žádost musel žalovaný každé zpracované podání zasílat ke kontrole a připomínkám a následně jej dle těchto připomínek přepracovávat či doplňovat, což žalovaný ve své praxi běžně nečinil a dle jeho názoru toto není povinností advokáta. S ohledem na osobu žalobce však toto respektoval, jakož i požadavky na opakovaná doplnění podání, která žalovaný považoval za zcela nadbytečná a byl si vědom toho, že mu za tyto úkony nebude přiznána odměna. Žalovaný zásadně odmítá tvrzení, že při poskytování právní pomoci žalobci jakkoli pochybil. Žalobce byl průběžně o stavu obou řízení informován a byl s žalovaným v pravidelném telefonickém i osobním kontaktu, kdy poté, co se žalobce přestěhoval do [obec], jej žalovaný v rámci schůzky navštívil v místě jeho bydliště, aby za ním žalobce nebyl nucen jezdit. V obou řízeních žalovaný vyčerpal veškeré procesní prostředky, které právní řád připouští, tj. odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, správní žalobu, kasační stížnost a následně i ústavní stížnost. Skutečnost, že bylo ve všech případech rozhodnuto v neprospěch žalobce, kdy nebylo shledáno žádné pochybení dotčeného správního orgánu, nelze klást k tíži žalovaného. Současně rozhodnutí o kasační stížnosti ve věci vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání bylo žalovanému doručeno v době, kdy byl žalobce dlouhodobě v zahraničí, mimo telefonický či e-mailový kontakt. Protože se tedy žalovaný v této době nemohl se žalobcem spojit, podal proti tomuto rozhodnutí ze své iniciativy ústavní stížnost, přestože věděl, že mu za tento úkon nebude náležet žádná odměna a učinil jej tedy de facto pouze z důvodu, abych chránil zájmy žalobce. Když se o tomto postupu žalobce následně dozvěděl, ocenil jej velmi kladně. Konečně žalovaný uvádí, že v průběhu dvou posledních schůzek žalobce avizoval, že má v úmyslu podat žalobu na stát, jíž se bude domáhat náhrady nemajetkové újmy, která mu údajně byla způsobena nezákonným postupem správních orgánů. Když byl žalovaným upozorněn na to, že výše požadované nemajetkové újmy musí být vyčíslena konkrétní částkou, žalobce si chtěl nechat čas na rozmyšlenou s tím, že žalovaného bude kontaktovat. Následně zaslal zprávu o ukončení spolupráce. Z výše uvedeného dle žalovaného vyplývá, že žaloba je zcela nedůvodná, podaná z důvodu, že žalovaný nedokázal "zajistit" pro žalobce příznivé rozhodnutí v projednávan