7 C 105/2022-34 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je zaplacení dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná se dne 7. 12. 2020 na lince 13 neprokázala platným jízdním dokladem. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná cestovala dne 7. 12. 2020 na lince 13, aniž by se na výzvu kontrolora prokázala platným jízdním dokladem. Cena jízdného činila 20 Kč a přirážka podle smluvních přepravních podmínek 1 500 Kč. Shora uvedená pohledávka byla na žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně, a to [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravy přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je cestující mj. povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, když na ni byla postoupena pohledávka právní předchůdkyně. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o přepravě osob. Na jejím základě je povinností žalované zaplatit jízdné. Vedle jízdného jí rovněž vznikla povinnost zaplatit přirážku uvedenou ve smluvních přepravních podmínkách právní předchůdkyně žalobkyně. Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne následujícího po její splatnosti do zaplacení. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila a ani neprokázala, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatila. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná (a zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 200 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné.