7 C 33/2022-93 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 23. 9. 2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč (poskytnut byl tentýž den) a žalovaný se zavázal jej splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 4 769,51 Kč, a to počínaje dnem 25. 10. 2016. Úvěr byl úročen sazbou 8,90 % ročně. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil. Žalobkyně proto dopisem z 30. 8. 2021 prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. 2. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Způsobilost žalovaného splácet úvěr posuzovala tak, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 4 379,51 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného se splátkami v celkové výši 5 038 Kč. 3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. 4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 9. 2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě žalobkyně zaslala tentýž den na účet žalovaného 300 000 Kč (část ve výši 37 269,71 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného, zbylá část byla převedena na úhradu konsolidovaného úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v 96 měsíčních splátkách ve výši 4 769,51 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25. 10. 2016. Roční úroková sazba činila 8,90 % Součástí smlouvy byly základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, podle nichž je v případě porušení (mj. tehdy, když je v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky) banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila závazky klienta za ihned splatné a lhůtu, v níž je klient povinen příslušné závazky bance uhradit. Tohoto oprávnění žalobkyně využila dne 1. 9. 2021, kdy žalovanému odeslala oznámení o prohlášení úvěru za splatný v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, a to ke dni 30. 8. 2021. Nesplacená jistina činila 193 954,99 Kč, splatný smluvní úrok 15 620,74 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení 333,31 Kč a dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a náklady upomínání 3 060 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, výpisu z běžného účtu žalovaného, produktových podmínek, oznámení o prohlášení úvěru za splatný s poštovním podacím archem, výpisů z úvěrového účtu a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. 5. Z přehledu informací o klientovi, žádosti o úvěr – konsolidace půjček a potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 27 750 Kč, výše čistého příjmu za posledních 12 měsíců činila 333 000 Kč. Srážky ze mzdy žalovaného zaměstnavatel neprováděl. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník/řemeslník u [jméno] [příjmení], [IČO], [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Smlouvou o úvěru byl konsolidován úvěr žalovaného u společnosti [právnická osoba] s měsíční splátkou 5 038 Kč. Žalovaný bydlel ve vlastním domě/bytě, neměl žádnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 1806 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalovaný úvěr a sjednané poplatky řádně nesplatil. Je proto jeho povinností zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 193 954,99 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni splatnosti ve výši 15 620,74 Kč a dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a náklady upomínání v celkové výši 3 060 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny od 31. 8. 2021 do zaplacení, přičemž žalobkyně úrok z prodlení částečně kapitalizovala ke dni 30. 3. 2022. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě v této části vyhověl. 10. Soud však částečně zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení i z částky 15 620,74 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok. Ten není částkou, z níž by plynul samostatně zákonný úrok z prodlení, a žalobkyně s žalovaným neměla sjednáno, že může požadovat úroky z úroků podle § 1806 o. z. Z tohoto důvodu soud žalobu v této části zamítl. 11. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě žalobkyně ověřila zejména výši příjmu a existenci pracovního poměru žalovaného, vycházela i z veřejně dostupných informací o částkách životního minima a normativních nákladů na bydlení a dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení téměř zcela úspěšná (a zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7 881 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bod 5. vyhláš