7 C 61/2022-45 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je spor o zaplacení ve výroku uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 9. 7. 2021. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 9. 7. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně zaslala tentýž den na účet žalované částku 3 000 Kč. Úvěr byl sjednán v 1. měsíci jako bezúročný, v období 2. až 8. měsíce byla sjednána výše úroku tak, že činila 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, od 9. měsíce byl úvěr bezúročný. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit poplatek za expresní výplatu úvěru (ve výši 199 Kč), poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka umožňující odložení splátek z důvodu událostí specifikovaných ve smlouvě (ve výši 99 Kč měsíčně) a poplatek za doplňkovou službu SMS servis (ve výši 49 Kč měsíčně), a to do 9. 7. 2023. Pro případ nedodržení termínu splatnosti bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna účtovat žalované účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky, a zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila řádně a včas splátky úvěru, přistoupila žalobkyně dne 31. 10. 2021 k zesplatnění celého úvěru včetně souvisejících plnění. Podle smlouvy se smluvní strany dohodly tak, že platby se započítávají v tomto pořadí: na poplatek na online platbu, na poplatek za Korunový odklad, na jistinu, na poplatek za poskytnutí úvěru, na poplatek za službu SMS servis, na poplatek za službu Bezpečná splátka, na poplatek za službu Expres výplata, na poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokutu a na jiné závazky vůči žalobkyni. Žalovaná uhradila celkem 8 Kč, které žalobkyně započetla na jistinu. Dne 25. 3. 2022 byla žalované odeslána předžalobní upomínka. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované zjišťováním jejího kreditního skóre (tzv. credit scoring). Tímto procesem byla posuzována příjmová a výdajová stránka žalované a dále byly přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel byl využit statistický model, jehož výstupem byla pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany žalované. Žalobkyně rovněž kontrolovala žalovanou v externích (úvěrových) registrech SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. U žalobkyně nebyl v registru SOLUS nalezen jakýkoliv závazek po splatnosti, v registru NRKI byla žalovaná nalezena s pozitivním vyhodnocením. Žalovaná dále neměla záznam ani v Centrální evidenci exekuci ani v insolvenčním rejstříku. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalovaná úvěr a sjednané poplatky řádně nesplatila. Je proto její povinností zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 2 992 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (tj. 4 x 99 Kč), poplatek za službu SMS servis ve výši 196 Kč (tj. 4 x 49 Kč), účelně vynaložené náklady ve výši 460 Kč, úrok ve výši 441 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 343 Kč, tedy celkem 6 126 Kč. Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky, přičemž žalobkyně úrok z prodlení požaduje až od 1. 11. 2020. Žalobkyně úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni sepsání žaloby. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila a ani neprokázala, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatila. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud si je vědom ustálené rozhodovací praxe tuzemských soudů, že věřitel zpravidla nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Oproti věci, která byla řešena mj. citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu, kde jistina úvěru činila 280 000 Kč, byl však v nyní projednávaném případě žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Je zjevné, že míra nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jejichž získání spotřebitelský zákon poskytovateli spotřebitelského úvěru nařizuje, bude odlišná u bagatelních a ostatních úvěrů. Zatímco u úvěrů s „ vyšší jistinou“ se plně uplatní závěry obsažené v rozhodovací praxi nejvyšších soudů (nutnost ověření příjmů, popřípadě i výdajů žalovaného oproti příslušným dokladům, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, výplatními páskami, výpisy z bankovního účtu žadatele apod.), u bagatelních úvěrů lze v zásadě považovat za dostatečné, pokud poskytovatel úvěru informace získané od spotřebitele vyhodnotí jednak s využitím (dostatečně propracovaného) vnitřního systému pro hodnocení bonity úvěrovaného, jednak s využitím externích (ať již veřejných či soukromých) registrů (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, (ne) bankovní registry apod.). Tuto konkluzi podporuje i závěr (byť trestního) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, podle kterého při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Částku jistiny úvěru, od které již nebude možné považovat úvěr za bagatelní, nelze paušálně určit pro futuro, neboť by to ve své podstatě nahrazovalo normotvornou činnost náležící zákonodárci. Vždy tak bude nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem dané věci. Nicméně soud má za to, že o bagatelní úvěry pro účely posuzování míry, s jakou musí poskytovatel spotřebitelského úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, půjde zpravidla v těch případech, kdy bude poskytnut úvěr s jistinou nedosahující částky 10 000 Kč. Lze tedy uzavřít, že v případě poskytnutí spotřebitelského úvěru s jistinou nižší než 10 000 Kč může být (a v projednávané věci bylo) z hlediska splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostačující, vyhodnotí-li způsobilost spotřebitele splácet úvěr na zákla