7 C 76/2022-25 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení plynu dodaného žalobkyní jako dodavatelem poslední instance, a to za období od 17. 10. 2021 do 26. 11. 2021 žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se vyjádřila tak, že měla smlouvu s [anonymizována dvě slova] na odběr plynu, společnost zkrachovala a přestala vyvíjet činnost. Proto si ihned poté zařídila novou smlouvu na odběr plynu u [anonymizováno]. Nečekala, až jí bude určen dodavatel poslední instance. S žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila. Soud nařídil k projednání věci jednání, z něhož se účastníci omluvili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně informovala žalovanou dopisem z 19. 10. 2021 o tom, že odběrné místo žalobkyně spadá do režimu dodavatele poslední instance, kterým je žalobkyně, včetně údajů o výši a způsobu placení záloh za takto dodaný plyn. Vyúčtováním z 9. 12. 2021 byla žalobkyní vyúčtována cena za dodaný plyn (2 799,32 kWh) ve výši 7 936,29 Kč s termínem splatnosti 29. 12. 2021 Cena byla vyúčtována v souladu s ceníkem žalobkyně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě pohledávky také předžalobní výzvou z 5. 5. 2022. Podle § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Podle § 12b odst. 2 energetického zákona zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní. Soud nejprve zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání, jehož vydání žalobkyně navrhla s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004) ve svém vyjádření ze dne 5. 9. 2022. Žalované byl elektronický platební rozkaz, proti němuž podala odpor, doručen dne 3. 8. 2022. Žalovaná odůvodnila svůj odpor podáním doručeným soudu dne 1. 9. 2022, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, která jí byla poskytnuta (a jež uplynula dne 18. 8. 2022). Žalovaná tak svůj odpor řádně a včas odůvodnila, a nebyl proto důvod rozhodnout rozsudkem pro uznání. Shora uvedený skutkový stav soud poté na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr vyplývající z energetického zákona, kdy žalobkyně jako dodavatel poslední instance měla povinnost dodávat (po ukončení dodávek [anonymizována dvě slova]) plyn žalované jako zákazníkovi, jejíž povinností bylo zaplatit žalobkyni za takto dodaný plyn. Žalovaná sice v řízení tvrdila, že si sjednala ihned novou smlouvu na dodávky plynu, avšak ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Svojí neúčastí u jednání se žalovaná rovněž připravila o možnost, aby ji soud podle § 118a o. s. ř. poučil o tom, aby doplnila v potřebném rozsahu svá tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008). Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne následujícího po její splatnosti do zaplacení. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 200 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne 5. 9. 2022, které se vyjadřovalo k odporu žalované tak, jako by (odpor) nebyl odůvodněn, ačkoliv v době vyjádření žalobkyně již ve spise bylo odůvodnění odporu žalované založeno. Toto vyjádření žalobkyně tak nebylo z hlediska předmětu řízení relevantní. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné.