9 C 309/2022-31 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 28. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným od původního věřitele – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2022. Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. 925340, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 31. 8. 2021 bezúročnou zápůjčku ve výši 5 000 Kč, která měla být dle čl. 1 jednorázově splacena dne 30. 9. 2021 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, poté následovalo ověření správnosti kontaktů uvedených žalovaným. Žalovaný odeslal žádost o zápůjčku právě přes webové stránky [webová adresa] a následně byla posuzována schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný ve smlouvě o zápůjčce výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit. Smlouva o zápůjčce byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil (v opačném případě by zápůjčka nemohla být poskytnuta). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Nárok žalobce tvoří pohledávka skládající se z nesplacené jistiny 5 000 Kč a z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky dle čl. 1 smlouvy o zápůjčce 1 900 Kč; oba nároky splatné společně dne 30. 9. 2021. Žalovaný na dluh nic neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu. Současně doplnil skutková tvrzení k tomu, jak jeho právní předchůdce ověřil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Úvěrující nejprve prověřil, zdali se žalovaný nenachází v insolvenčním rejstříku či v centrální evidenci exekucí. S ohledem na výši úvěru, která byla nižší než měsíční mzda v dané době, nepovažoval za potřebné žalovaného dále prověřovat. Pokud by měl žalovaný vůli úvěr uhradit, pak by to zvládl. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 24. 10. 2022. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 31. 8. 2021 smlouvu o zápůjčce č. 925340 Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 5 000 Kč. Částka byla poukázána na žalovaným označený účet dne 31. 8. 2021. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 900 Kč do 30. 9. 2021. Poplatek byl poplatkem za sjednání smlouvy a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný v rámci smlouvy prohlásil, že má dostatečné příjmy, aby mohl celkovou částku ke splacení ve výši 6 900 Kč splatit. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce a z dokladu o poukázání částky 5 000 Kč na účet žalovaného. Původní věřitel postoupil mj. i pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo na základě rámcové smlouvy ze dne 1. 1. 2021 realizační smlouvou ze dne 3. 3. 2022. Postoupení pohledávky oznámil žalovanému původní věřitel dopisem ze dne 17. 2. 2022. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován rovněž v předžalobní upomínce ze dne 17. 2. 2022. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smluv o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem společností [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno rámcovou a realizační smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Předloženou listinou – smlouvou o zápůjčce – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba] jako věřitelem. Dle soudu došlo ze strany původního věřitele i k náležitému ověření úvěruschopnosti žalovaného, který rovněž výslovně prohlásil, že je schopen zapůjčenou částku včetně poplatku ve sjednané lhůtě vrátit. V této souvislosti je třeba brát v úvahu i relativně nevelkou výši poskytnutého úvěru. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem 6 900 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o poplatek ve výši 1 900 Kč. Šlo o poplatek za sjednání smlouvy a poskytnutí zápůjčky. Sjednání takového poplatku dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen věřiteli na základě smlouvy vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na celkovou částku 6 900 Kč neměl mít věřitel nárok. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil a ani neprokázal, že žalobci či jeho právnímu předchůdci cokoliv zaplatil. Z dlužné jistiny a poplatku byl žalobci přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po sjednaném dni splatnosti. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 300 Kč za úkon, a náhradu výloh za tyto úkony po 100 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 900 Kč, daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 489 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).