9 C 386/2022-103 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 5. 9. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 19. 12. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 22. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. 547869004, na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 1 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 12. 2021. Žalovaná do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žaloby byla pohledávka v celkové výši 25 000 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavřené smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaná potvrdila, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetla. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 15. 6. 2022. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 5. 12. 2022. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako věřitelem a žalovanou jako klientkou došlo v době od 22. 11. 2021 do 16. 12. 2021 k uzavření řady smluv o úvěru, všech pod číslem 547869004. Na základě těchto smluv žalovaná postupně čerpala finanční prostředky, čímž se navyšovala jistina úvěru a celková částka ke splacení. Na základě smluv [právnická osoba] poukazovala na účet žalované finanční částky, které měly být ve všech případech splaceny do 18. 12. 2021 Celkem bylo tímto způsobem žalované poukázáno 25 000 Kč, žalovaná měla do 18. 12. 2021 splatit celkem 30 689 Kč. Uvedené skutečnosti byly prokázány jednotlivými vyhotoveními smlouvy o úvěru, která zohledňovala navyšování jistiny, jakož i výpisy z účtu, kterými bylo prokázáno poukazování dílčích částek (celkem ve výši 25 000 Kč) na účet označený žalovanou. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] i pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 6. 2022. Žalovaná byla vyzvána k plnění rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání. 5. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 8. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávky rovněž informována. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. 9. Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba uvést, že žalobce ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost dlužníka ze strany svého právního předchůdce uvedl pouze to, že žalovaná byla lustrována původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál, což je patrné již z toho, že žalované průběžně poskytoval další finanční prostředky až do 16. 12. 2021, aniž by žalovaná cokoliv splatila. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalované například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než d