9 C 43/2022-46 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 22. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku specifikované částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 30. 12. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. 618314003, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba], IČO [číslo], kde zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 4 500 Kč, což stvrdil podpisem smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy tedy [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit částku 4 500 Kč spolu s příslušenstvím do 29. 1. 2020 Smlouva o úvěru byla za žalovaného i [právnická osoba] uzavřena okamžikem souhlasného projevu vůle žalovaného a stvrzením o převzetí jistiny úvěru, kdy obě tyto skutečnosti nastaly připojením vlastnoručního podpisu žalovaného k textu smlouvy. Žalovaný rovněž v rámci procesu uzavírání smlouvy obdržel předsmluvní informace, a to na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Celková výš pohledávky činila ke dni postoupení 3 842 Kč (nesplacená jistina ve výši 2 500 Kč, nesplacená smluvní pokuta ve výši 1 242 Kč, neuhrazená paušální náhrada nákladů na upomínání ve výši 100 Kč). Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku byla 50 Kč. Žalobce požadoval nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 334,25 Kč (za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 30. 1. 2020, do 1. 6. 2021, kdy základem pro výpočet úroku z prodlení byla jistina pohledávky ve výši 2 500 Kč). Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 2 500 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. Konečně žalobce požadoval náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 762 Kč. Žalobce nejprve vyvíjel snahu vyřešit záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 7. 7. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobce. Žalobce za odchozí dopis 39 Kč, za odchozí dopis doporučený 50 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 15. 2. 2022 (žalobci) respektive dne 28. 2. 2022 (žalovanému doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 30. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. 618314003, na jejímž základě jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 4 500 Kč. Uvedená částka byla žalovanému předána v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 4 500 Kč do 29. 1. 2020. Pro případ prodlení se zaplacením dlužné jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení (viz smlouva, seznam poplatků). Dále byl sjednán poplatek za každou písemnou upomínku 50 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. V souvislosti s uzavřením smlouvy byl sepsán rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Společnost [anonymizována dvě slova] upomenula žalovaného o zaplacení dluhu dopisem ze dne 3. 8. 2021. Dále byl žalovaný o zaplacení dluhu upomínán telefonicky a prostřednictvím zástupce věřitele. Konečně byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] i pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2021. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru s obchodními podmínkami, z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru, z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem (úvěrujícím). Předloženými listinami pak bylo prokázáno, že úvěrující a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku ve lhůtě 30 dnů, tj. do 29. 1. 2020. Pro případ, že závazek nebude splněn a věřitel bude žalovaného písemně upomínat, byla sjednána povinnost zaplatit poplatek 50 Kč za každou písemnou upomínku. Jde o ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, které výslovně připouští ustanovení § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále byla určitým a srozumitelným způsobem sjednána smluvní pokuta, jejíž výše nepřesahuje sazbu stanovenou § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Celková výše požadované smluvní pokuty nepřevyšuje ani limit stanovený v § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že závazek ze smlouvy řádně a včas splnil. Žalovanému jako úvěrovanému přitom muselo být od počátku zřejmé, jaké následky jeho případné prodlení bude mít. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobce má právo rovněž na úrok z prodlení z dlužné jistiny v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žal