14 C 196/2022-41 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 217.983,35 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že na základě žádosti ze dne 26. 11. 2018 poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] žalovanému úvěr č. 42376407520005 ve výši 250.000 Kč. Na základě smlouvy byla částka 250.000 Kč poskytnuta žalovanému převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky ve výši 8,69 % ročně společně s případně sjednaným pojištěním formou 96 měsíčních splátek po 3.934 Kč, počínaje dnem 17. 12. 2018. Žalovaný ve smlouvě prohlásil srozumění s přehledem finančních důsledků nesplácení úvěru a s poplatky dle sazebníku, které si s bankou sjednal. V případě nesplácení úvěru se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky splátky v prodlení, k náhradě nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení. Žalovaný porušil své závazky, dostal se do prodlení, banka proto využila svého sjednaného práva a od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 8. 2020, když odstoupení nabylo účinnosti 30. 9. 2020. Dlužnou částku ve výši 221.054,34 Kč byl žalovaný povinen uhradit ve stanovené lhůtě. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020, což bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným 23. 10. 2020. Za období od postoupení pohledávky bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 7.375,37 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném jistinu ve výši 217.359,35 Kč, pojistné 624 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a úrok a úrok z prodlení od 11. 11. 2021 do zaplacení. Platbu těchto částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Na výzvu soudu žalobce doplnil podáním ze dne 4. 7. 2022 tvrzení, že před uzavřením smlouvy poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost a posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Bylo zjištěno, že žalovaný je od roku 2017 zaměstnán jako specialista ve [právnická osoba] a výše jeho měsíčních příjmů činí 18.000 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a žije u rodičů. Jeho pravidelné výdaje byly oceněny na 4.500 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalobce v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97. 3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Protože žalobce v žalobě uvedl, že žalovanému byl poskytnut úvěr č. 42376407520005 ve výši 250.000 Kč na základě žádosti ze dne 26. 11. 2018 s tím, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce hodnotil informace, které získal při zpracování žádosti žalovaného o úvěr a důkazu byla připojena žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. 42376407521100 ze dne 26. 10. 2018 s uvedeným aktuálním úvěrovým rámcem 20.000 Kč, byl žalobce soudem vyzván, k doplnění tvrzení, zda předložená žádost o úvěr ze dne 26. 10. 2018 se týkala úvěru 250.000 Kč, který je předmětem sporu, a v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je chyba v psaní v datu žádosti (tvrzeno 26. 11. 2018, předložena žádost ze dne 26. 10. 2018) a v tom případě ke sdělení, proč v potvrzení úvěru ze dne 29. 11. 2018 je uváděno jiné číslo smlouvy než na žádosti, a to číslo 42376407520005, které je uvedeno i jako číslo úvěrové smlouvy v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, proč se liší charakter úvěru (úvěr x revolvingový úvěr) a výše částky. Zároveň byl žalobce vyzván ke sdělení, jak byla úvěruschopnost žalovaného posuzována ve vztahu k poskytnuté částce 250.000 Kč, když v doposud předložené žádosti o úvěr není tato částka uváděna. Pokud soudu byla omylem poskytnuta jiná žádost o úvěr, byl žalobce vyzván k předložení žádosti ze dne 26. 11. 2018 vztahující se k úvěru 250.000 Kč č. 42376407520005 a k doplnění tvrzení, zda žalovanému byly poskytnuty úvěry na základě obou žádostí (ze dne 26. 10. 2018 i 26. 11. 2018) a jak se tato skutečnost promítla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného u pozdějšího úvěru. Žalobce byl poučen, že jinak neunese důkazní břemeno k prokázání existence platné smlouvy o úvěru. 4. Na tuto výzvu soudu žalobce doplnil žalobu tak, omylem byla poskytnuta jiná žádost o úvěr a přiložil žádost vztahující se k úvěru č. 42376407520005. Žalobce zopakoval tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného s tím, že v tomto případě byly náklady žalovaného oceněny na částku 2.500 Kč měsíčně. 5. K jednání dne 3. 1. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 24. 11. 2022. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se tak k žalobě nevyjádřil. 6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru č. 42376407521100 ze dne 26. 10. 2018, žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru č. 42376407520005 ze dne 26. 11. 2018, potvrzením úvěru ze dne 29. 11. 2018, včetně údajů pro posouzení žádosti, sazebníku a produktových podmínek pro klasické úvěry, odstoupením od smlouvy ze dne 26. 8. 2020, výpisem úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2020, včetně podacího lístku a předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 8. 12. 2020, včetně podacího lístku. 7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že na základě žádosti žalovaného ze dne 26. 11. 2018 akceptované 29. 11. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 250.000 Kč, které mu byl dle výpisu úvěru převeden na účet. Žalovaný se zavázal úvěr se sjednaným úrokem v sazbě 8,69 % ročně splatit formou 96 měsíčních splátek po 3.934 Kč. Dle žádosti o úvěr a údajů pro posouzení žádosti měl žalovaný dosahovat čistého měsíčního příjmu 18.000 Kč a jeho celkové měsíční výdaje měly být 2.500 Kč. Soudu nebyly doloženy žádné doklady, které by měl právní předchůdce žalobce při posuzování žádosti k dispozici. Navíc žalovaný cca měsíc před touto žádostí žádal právního předchůdce žalobce o jiný úvěr, v této žádosti jsou jeho výdaje uváděny částkou 4.500 Kč. Žalobce přes výzvu soudu nedoložil, zda a jak bylo při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k tomu úvěru přihlédnuto, naopak výdaje žalovaného u pozdější žádosti podané s odstupem cca 1 měsíce jsou uváděny v cca poloviční výši. 8. Dle výpisu úvěru žalovaný na úvěr do 17. 8. 2020 zaplatil celkem 72.655 Kč. Právní předchůdce žalobce přípisem ze dne 26. 8. 2020 od smlouvy odstoupil vzhledem k prodlení žalovaného se splácením. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 23. 10. 2020 odeslaným na adresu dle smlouvy téhož dne. Dne 9. 12. 2020 zaslal zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 8. 12. 2020. Dle žaloby žalovaný po postoupení pohledávky zaplatil celkem částku 7.375,37 Kč. 10. Žalobci bylo u jednání dne 3. 1. 2023 předestřeno, že soud má za to, že při uzavírání smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru dále nedoplnil. <i>11. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadn