14 C 247/2022-36 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11.345,83 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná dne 31. 5. 2016 uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce č. 265531, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO] společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba], [IČO]), tj. právní předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 22.000 Kč, které převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit i částku ve výši 16.280 Kč, která představuje úrok za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.080 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnosti ve výši 4.400 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 8.800 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti formou 58 týdenních splátek po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení pohledávky uhradila celkem 22.650 Kč, z toho na jistinu 9.963,24 Kč, na úrok 3.080 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4.400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 5.206,76 Kč. Ke dni 29. 11. 2019 činila dlužná jistina částku 12.036,76 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 3.593,24 Kč. Protože dlužná částka nebyla řádně ve stanovené lhůtě uhrazena, úročí se neuhrazená jistina od 12. 7. 2017 úrokem ve výši 23,66 % ročně sjednaným v čl. 1 podmínek. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalované oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem částku 13.500 Kč, která byla započtena na úhradu za služby, na kapitalizovaný úrok z prodlení a na kapitalizovaný úrok. Žalobce se domáhá zaplacení částky 11.345,83 Kč sestávající z jistiny, kapitalizovaných úroků z prodlení, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení v zákonné sazbě a úroků v sjednané sazbě od 15. 4. 2022 do zaplacení. Platbu těchto částek žalovaná neprovedla, ač k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Na výzvu soudu ohledně doložení listin, které byly při uzavírání smlouvy žalovanou předloženy pro potřeby posouzení její bonity a úvěruschopnosti, žalobce sdělil podáním ze dne 23. 11. 2022, že dle karty zákazníka ze dne 31. 5. 2016 právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z nájemní smlouvy a z výpisu z bankovního účtu. Žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97 s tím, že provedené ověření je dostačující. 3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem do vlastních rukou žalované. K jednání dne 9. 1. 2023 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 12. 12. 2022. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o půjčce ze dne 31. 5. 2016, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, a předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 22. 7. 2022, včetně podacího lístku z téhož dne. 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 31. 5. 2016 byla mezi věřitelem [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným uzavřena smlouva o půjčce, ve které je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru s tím, že žalované je touto smlouvou poskytován spotřebitelský úvěr. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 22.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 22.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 16.280 Kč, celkem tedy 38.280 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku ve výši 3.080 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 4.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.800 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 58 týdenních splátkách po 660 Kč. Dle karty zákazníka mezi dokumenty k ověření byly výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva a nájemní smlouvy s tím, že žalovaná měla mít vedle čisté mzdy 17.300 Kč i další příjmy 4.500 Kč. Soudu však doklady doloženy nebyly. Z karty zákazníka není patrno, o listiny za jaké období se jedná a jaká konkrétní zjištění z nich byla učiněna. Dle žalobce žalovaná zaplatila celkem částku 22.650 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne. 29. 11. 2019 odeslaným na adresu dle smlouvy 13. 12. 2019. Dle žalobce žalovaná po postoupení pohledávky zaplatila další částku 13.500 Kč. Dne 22. 7. 2022 zaslal zástupce žalobce žalované předžalobní výzvu. <i>7. Dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen ZSÚ) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy ze dne 31. 5. 2016 úvěr ve výši 22.000Kč, které žalovaná převzala hotově. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem, ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než kartu zákazníka, a to ani poté, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. 10. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V kartách zákazníka je sice uvedeno, že byly kontrolovány uváděné listiny, ale není patrno, za jaké období, co konkrétně z nich bylo zjištěno (za jaké období byl zjišťován čistý příjem, jak byl zjišťován uváděný další příjem, zda byl v nákladech na bydlení rozlišen nájem od nákladů na služby spojené s užíváním bytu apod.). Listiny nebyly soudu přes výzvu doloženy. Nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. Poku