15 C 398/2022-108 — Okresní soud v Trutnově

Žalobkyně se žalobou podanou dne 5.12.2022 domáhá neplatnosti dražby nedobrovolné dražby podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách provedené prvním žalovaným jako dražebníkem na návrh druhé žalované dne 6.9.2022 na základě dražební vyhlášky vydané pod č.j. 158 ED 13/21-26 ze dne 28.7.2022. Žalobkyně namítá, že nebyly dodrženy veškeré právní náležitosti k vydání dražební vyhlášky; dále namítala, že nebylo respektováno její předkupní právo. Žalobkyně v průběhu řízení navrhla přistoupení [právnická osoba] – [právnická osoba] (nového nabyvatele níže uvedených nemovitostí) jako třetího žalovaného do řízení. Žalobkyně namítala vady dražební vyhlášky - nesprávný popis faktického stavu nemovité věci a dále to, že nebylo respektováno její předkupní právo (nájemce nemovitosti). Oba žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Z předložených důkazů (usnesení o příklepu, dražební vyhláška) bylo prokázáno, že na základě návrhu insolvenčního správce – druhé žalované – byla podle § 286 odst. 1 písm. d) z.č. 182/2006Sb. (insolvenčního zákona) provedena dražba níže uvedených nemovitostí - usnesením prvého žalovaného z 6. 9. 2022, č. j. 158 ED 13/21–44 bylo rozhodnuto o příklepu a příklep udělen nově navrhovanému žalovanému - [právnická osoba] – [právnická osoba] - jako vydražiteli k následujícím nemovitostem: pozemek parc. [číslo] jehož součástí je rod.dům [adresa], pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova [anonymizována dvě slova], pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres] (dále jen předmětné nemovitosti). <i>Podle § 76 odst. 2 exekučního řádu exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.</i> <i>Zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku, a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů, b) ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně neuplatněných předkupních práv podle § 284 odst. 3 a 4 a včetně závad zapsaných ve veřejném seznamu, není-li dále stanoveno jinak (§ 285 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).</i> <i>Zpeněžení soudním exekutorem se provede podle ustanovení zvláštního právního předpisu. Dražbu provede soudní exekutor na návrh insolvenčního správce (§ 289a odst. 1, odst. 2 věta první insolvenčního zákona).</i> S pojmem neplatnosti dražby se lze setkat pouze v rámci zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, podle něhož však dražba v dané věci neproběhla, přičemž ani exekuční řád, ani o. s. ř. neupravují možnost řešení neplatnosti dražby. Je i pojmově vyloučeno domáhat se určení neplatnosti rozhodnutí soudu (soudního exekutora) ve smyslu § 80 o. s. ř. Na požadovaném určení pak ani nemůže být dán naléhavý právní zájem a je vyloučena i existence věcné legitimace účastníků řízení. Nelze navíc opominout, že v podmínkách procesních předpisů je vyloučeno užití analogie, jež by tak představovala deformaci zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, jež je základní kautelou činnosti všech nositelů veřejné moci (rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp.zn. 19 C 265/2015). Soudní exekutor (prvý žalovaný) postupoval v daném případě podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu (z.č. 120/2021 Sb.), jestliže jako dražebník na návrh insolvenční správkyně (druhé žalované) coby osoby s dispozičním oprávněním zpeněžil v dražbě (v souladu s ustanovením § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona) nemovitosti zahrnuté do majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi – [jméno] [příjmení] Soudní exekutor k dražbě byl oprávněn a dražba jím realizovaná podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu představuje specifickou, zákonem presumovanou formu dobrovolné dražby, v řadě ohledů srovnatelnou s dražbou podle ustanovení § 17 a násl. zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Soudní exekutor však při realizaci dražby nepostupuje podle zákona o veřejných dražbách, nýbrž podle ustanovení exekučního řádu, za přiměřeného použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Připuštěna je tak i možnost elektronické dobrovolné dražby nemovitostí. Přesto, že pro zpeněžení majetkové podstaty v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (exekučního řádu) (§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona) zákonodárce podrobnější úpravu účasti na takové dražbě neprovedl (z ustanovení § 289a odst. 2 insolvenčního zákona toliko plyne, že navrhovatelem dražby (žadatelem o ni) je insolvenční správce, dospěly soudy k závěru, že o oprávnění dalších osob (krom účastníků dražebního jednání – insolvenčního správce a vydražitele) podávat jakékoliv opravné prostředky, vč. návrhů na vyslovení neplatnosti dražby není možné (viz. též usnesení NS 29 Cdo 2652/2020). Soud uzavřel, že byla-li provedena dražba soudním exekutorem podle exekučního řádu (za přiměřeného užití občanského soudního řádu), nelze postupovat podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Žaloba na neplatnost dražby je z uvedeného důvodu zjevně nedůvodná, ve své podstatě nemožná. Z těchto důvodů byla tato zamítnuta (vč. dalších návrhů na zhojení nedostatku pasivní legitimace – absentujícího účastníka na straně žalované, když nebylo na místě řešit otázku účastenství v případě, kdy byla podána žaloba, k níže není ani žalobce zcela zřejmě aktivně legitimován). Na uvedeném závěru nezměnily ničeho ani závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, 5 VSPH 528/2022 (na které žalobkyně poukazovala), kde je sice uvedeno, že„ kontrola zákonnosti dražby (i v případě zpeněžení věcí z majetkové podstaty dle § 289a IZ soudním exekutorem) se provádí v režimu případného řízení o neplatnost dražby“, nicméně jakékoliv následné analýzy pro kterou by měla být dané analogie připuštěna. Nadto soud dodává, že jádrem uvedeného rozhodnutí nebyla otázka neplatnosti dražby provedené soudním exekutorem. Soud proto nadále respektuje výše konstatovaný závěr o nepřípustnosti napadnutí dražby realizované soudním exekutorem na návrh insolvenčního správce). S ohledem na to, že první žalovaný neuplatnil náhradu nákladů řízení do doby vyhlášení rozsudku, bylo o nákladech řízení mezi ním a žalobkyní rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Druhé žalované bylo v souladu s ust. § 142 odst. 1 přiznáno celkem 13 757 Kč, a to za dva úkony právní pomoci po 3 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996Sb., dvě paušální náhrady po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč, cestovné z Ústí n. Labem do Trutnova a zpět ve výši 3 569 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad.