19 C 161/2023-20 — Okresní soud v Trutnově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 26.988 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 12. 2022 s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 18. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29.088 Kč (skládající se z půjčené částky ve výši 16.000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 13.088 Kč). Žalovaný měl splácet 485 Kč týdně, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne po podpisu smlouvy. Žalovaný ovšem zaplatil pouze 2.100 Kč. Žalobkyně určila datum splatnosti dluhu žalovaného na 11. 12. 2022. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu dne 26. 6. 2023. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 18. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný při podpisu smlouvy obdržel 16.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 3.168 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4.800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.120 Kč (tedy celkem 29.088 Kč) v 60 týdenních splátkách po 485 Kč. První splátka byla splatná 25. 10. 2021, každá další pak 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, podle kterých v případě, že klient nesplnil povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej žalobkyně k úhradě ve lhůtě alespoň 30 dnů a neuhradí-li klient dlužnou splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle evidenční karty klienta žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karty klienta. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný splácel nepravidelně. Zbývá jí doplatit 26.988 Kč Celkem zaplatil 2.100 Kč. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dopisem odeslaným 12. 12. 2022. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni nedoplatek ve výši 26.988 Kč. Výše úroku a poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem a žalovaný si byl vědom, jakou celkovou částku bude povinen zaplatit a za těchto podmínek se rozhodl smlouvu uzavřít. Na úrok a poplatky byl žalovaný upozorněn i ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne splatnosti poslední splátky (žalobkyně netvrdila, že by využila svého práva podle smluvních podmínek a požadovala zaplacení celé dlužné částky dříve) do zaplacení. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě žalobkyně zjistila výši příjmu žalovaného, který ověřila z pracovní smlouvy a výplatní pásky, výdaje žalovaného na bydlení, výši životního minima a dospěla k tomu, že rozdíl mezi příjmy a výdaji (disponibilní zůstatek) žalovaného činí měsíčně 11.267 Kč. Tato částka byla při týdenní splátce 485 Kč dostatečná k tomu, aby žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.080 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.