19 C 406/2022-62 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 26. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 4. 3. 2019 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o úvěru reg. č. 0099022698566 (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 82.400 Kč. Žalovaný se v části„ Splácení úvěru“ ve spojení s částí„ Parametry úvěru“ Smlouvy zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 9,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný byl oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve Smlouvě. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen "VOP"), Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen "Podmínky") a Sazebník poplatků žalobkyně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, když tyto nebyly z jeho strany hrazeny řádně a včas, žalobkyně v souladu s čl. 8 bodu 8.1 písm. a) Podmínek ve spojení s čl. 9 bod 9.1 písm. f) Podmínek úvěr ke dni 22. 6. 2022 zesplatnila. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dlužná částka k 23. 8. 2022 činí 65.885,87 Kč, a to v následujícím členění: jistina 55.464,05 Kč, poplatky 2.752 Kč, smluvní úrok 6.001,97 Kč, úrok z prodlení 1.667,85 Kč. Žalobkyni dále vznikl dle části„ Splácení úvěru“ ve spojení s částí„ Parametry úvěru“ Smlouvy nárok na smluvní úrok ve výši 9,9% ročně z vyčerpané jistiny úvěru ponižované o jednotlivé splátky na jistinu od jejího čerpání až do jejího zaplacení. Žalobkyně při výpočtu úroků vychází z čl. 3 bod 3.1 Podmínek, tedy že předpokládá, že kalendářní rok má 360 dnů. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu vznikl žalobkyni dle § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení ve výši určené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z výše neuhrazené jistiny ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky až do jejího zaplacení. Nárok na úhradu poplatků vznikl žalobkyni v souladu s částí„ Parametry úvěru“ a„ Poplatky a ceny“ Smlouvy a ve spojení s čl. 24 VOP a Sazebníkem poplatků. Jelikož ani přes opakované výzvy žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, předala žalobkyně věc právnímu zástupci. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19. 7. 2022, avšak bezvýsledně. 2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení k tomu, jak byla ověřena úvěruschopnost žalovaného tak, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních a nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, příjmů a výdajů žalovaného a výdajů žalovaného na splátky úvěrů. V bankovním registru klientských informací žalobkyně zjistila, že žalovaný má mimo žalobce další dluhy vyplývající ze smlouvy o kreditní kartě splátkové ze dne 1. 12. 2014 a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 12. 2015, kdy měsíční splátka těchto dluhů činí částku 6.283 Kč. U žalovaného nebyl v registru veden žádný závažný negativní záznam, žalovaný nebyl ke dni nahlížení do registru po splatnosti s plněním povinností z předmětných smluv. Zjištění o žádném negativním záznamu učinila žalobkyně dále z nebankovního registru klientských informací a registru SOLUS, interní databáze žalobkyně, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a evidence adres obecních úřadů. Dále schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě čestného prohlášení žalovaného o příjmu ze dne 4. 3. 2019, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho čistý příjem ve výši 14.565 Kč je po zohlednění pravidelných výdajů dostatečný pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1.539 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného z transakcí na jeho běžném účtu za období od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019, dle kterých jeho měsíční příjem činil průměrně 16.556 Kč. Žalobkyně dále vycházela z dostupných historických informací o žalovaném zahrnující např. reálná data o průběhu splácení předchozí angažovanosti žalovaného ve skupině KB. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 2.500 Kč a platby pojištění ve výši 400 Kč. Žalobkyně v rámci jí provedeného posouzení výdajů žalovaného zohledňovala ostatní výdaje, výdaje na bydlení, životním minimum a výdaje na splátky jiných úvěrů a proto vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 12.593 Kč, která se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění 400 Kč, z výdajů na bydlení 2.500 Kč, a částky představující životní minium ve výši 3.410 Kč a výdajů na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 6.283 Kč. Na základě všech výše uvedených údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěr s měsíční splátkou ve výši 1.539 Kč schopen splácet. Žalobkyně omluvila neúčast při jednání soudu a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo spolu s žalobou a doplněním tvrzení žalobkyně doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 31. 12. 2022 na adresu jejího bydliště dle evidence obyvatel. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti žalovaného. 4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 3. 2019 Smlouva o úvěru reg. č. 0099022698566 s pojištěním schopnosti splácet. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 82.400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit celkem 72 anuitními splátkami splatnými vždy k 15. dni v měsíci po 1.539 Kč a hradit pojistné ve výši 82 měsíčně. První splátka byla splatná dne 15. 4. 2019. Úvěr měl být splacen společně s úrokem, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 9. 90 % p. a. Dle smlouvy byla banka v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný. Dopisem ze dne 4. 5. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 22. 6. 2022 v důsledku opakovaného porušování smluvních povinností žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 16.844,30 Kč nejpozději do 22. 6. 2022. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobkyně dále upomenula žalovaného o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2022. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s přílohami (žádost o poskytnutí optimální půjčky, pojistné podmínky pro kolektivní pojištění ke spotřebitelským úvěrům [právnická osoba], sazebník [právnická osoba], úvěrové podmínky [právnická osoba] pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]), z oznámení o zesplatnění, z výpisů z účtu a z předžalobní upomínky. 5. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě žalobkyně ověřila zejména výši příjmu žalovaného z výpisů z běžného účtu žalovaného, vycházela i z lustrace nebankovního registru klientských informací a registru SOLUS, interní databáze žalobkyně, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a evidence adres obecních úřadů a dále veřejně dostupných informací o částkách životního minima a normativních nákladů na bydlení a dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. <i>6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 7. Soud na základě pro