6 C 146/2022-35 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2022 se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo] [obec a číslo] jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel dne 6. 1. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy byl žalovaný s jeho souhlasem lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI a byly porovnávány jeho příjmy a výdaje, byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem [číslo] ve formě SMS, který nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému převodem na jím určený bankovní účet úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 5. 2. 2021. Žalovaný na dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán. Žalobkyně proto požaduje celkem částku 14 290 Kč, která představuje dlužnou jistinu 10 000 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle čl. II.2.b. smlouvy jako vyšší než v případě řádného splácení a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů původním věřitelem, dále náklady vznikající původnímu věřiteli v souvislosti s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro původního věřitele. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 23. 1. 2023, ve kterém zopakovala, jakým způsobem postupoval její právní předchůdce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného; žádné důkazy ke svým tvrzením však nepředložila ani neoznačila. Z účasti na jednání se žalobkyně omluvila a z toho důvodu ji při jednání nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že soud nadále nemá za prokázaná tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 4. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování formulářem pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 822D2/228989, potvrzeními o platbě ze dne 14. 12. 2020 a 6. 1. 2021, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2022 včetně seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2022. 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla prostřednictvím elektronické komunikace uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 822D2/228989. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem OP, číslem telefonu a e-mailovou adresou. Na základě uvedené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému převodem na účet dne 14. 1. 2021 částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit včetně sjednaného úrokového navýšení 36 % ročně a poplatku z úvěru ve lhůtě do 5. 2. 2021. Dle žalobkyně žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, když nezaplatil žádnou částku. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdí ani neprokazuje, že by platbu provedl. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 4. 2022. Žalovaný na dluh nic nezaplatil ani poté, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva k zaplacení. 6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, zda a jaké měl její právní předchůdce informace o poměrech žalovaného (jeho rodinný stav, počet vyživovacích povinností, výše příjmu, výše obvyklých výdajů apod.), ale pouze uvedla, že byla provedena lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKL, EUCB, BRKI a NRKI. Ani v tomto případě nebyly předloženy ani označeny důkazy, kterými by provedení lustrací (a jejich výsledek) bylo prokázáno. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 6. 1. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 8. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 10 000 Kč nebylo nic vráceno, když žalovaný neprokázal, že na smlouvu nějakou částku zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sml