6 C 223/2023-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 10. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení celkem částky 18 262 Kč s příslušenstvím, která představuje dlužnou jistinu 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč, poplatek za službu„ [anonymizováno]“ 165 Kč, poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“ 330 Kč, poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ 87 Kč a smluvní pokutu 1 170 Kč. K odůvodnění návrhu žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 10. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 22822116, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalované jako spotřebitele informace o celkovém počtu členů žijících s ní ve společně hospodařící domácnosti, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje a čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou při podání žádosti o spotřebitelský úvěr, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně takto nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, registru„ sankční seznamy“ a interního registru historie klienta, to vše se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015 [číslo], případně žalobkyně vycházela ze žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 29 580 Kč Smlouva se žalovanou byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaná identifikovala prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně z bankovního účtu žalované. Na základě výše uvedeného byl žalované dne 10. 6. 2022 poskytnut úvěr 13 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání úvěru zvolila dle čl. II smlouvy a čl. 2 sazebníku volitelné služby a to službu“ [anonymizována dvě slova] za poplatek 330 Kč, službu“ [anonymizováno] za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 87 Kč. Žalovaná požádala 4 krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 56 dní a splatnost úvěru tak nastala 4. 9. 2022. Žalovaná na dluh nic nezaplatila a žalobkyni tak dluží 17 092 Kč (jistina 13 000 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč + poplatek„ [anonymizována dvě slova] 330 Kč + poplatek„ [anonymizováno]“ 165 Kč + poplatek„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ 87 Kč) a dále smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny denně, kterou žalobkyně požaduje pouze za prvních 90 dnů prodlení za dobu od 5. 9. 2022 do 4. 12. 2022 celkem ve výši 1 170 Kč. Dlužné částky žalobkyně požaduje z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, a pokud by soud neměl její nárok za prokázaný, požaduje, aby soud její nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal v její nepřítomnosti. 3. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 10. 6. 2022, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, sazebníkem, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, záznamem o identifikovaných příjmech, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] a předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2023. 4. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 10. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru. Před jejím uzavřením žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když vycházela z informací, které jí žalovaná poskytla o počtu členů společné domácnosti, o počtu členů domácnosti s vlastním příjmem, o příjmu a výdajích žalované apod. Žalobkyně žalovanou prověřovala rovněž v bankovních a nebankovních registrech a poté vycházela ze zjištění, že v domácnosti žalované žijí dvě osoby, obě s vlastním příjmem, příjem žalované činí 29 580 Kč měsíčně, její pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 10 000 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč Tyto údaje žalobkyně zaznamenala do výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého však nevyplývá nic konkrétního o složení příjmů a výdajů, ani zda a jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných poplatků v prodloužené lhůtě do 4. 9. 2022. Dle žalobkyně nesplnila žalovaná svůj závazek řádně a včas, když na dluh nic neuhradila. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, netvrdí ani neprokazuje, by na dluh zaplatila více, než tvrdí žalobkyně. 5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z ověřených údajů, které získala od žalované a dále z dostupných veřejných registrů. Toto své tvrzení prokazovala pouze vlastním výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Z obsahu výpisu o posouzení úvěruschopnosti přitom není zřejmé, k jakému datu či období se v něm uvedené informace vztahují, nevyplývá z něho ani, zda a jakým způsobem byly zjišťovány osobní poměry žalované (rodinný stav, počet vyživovacích povinností), co je zahrnováno do výdajů žalované na bydlení (tj. zda zahrnují např. nájemné, náklady na energie apod.) a do dalších nezbytných výdajů (např. běžné výdaje na domácnost, stravování, ošacení, výživné apod.); o jaké dřívější závazky se jedná (v jaké jsou výši, zda je řádně plněna splátková povinnost apod.). Rovněž není uvedeno, z čeho vychází příjem žalované, např. zda se jedná o mzdu z pracovního poměru na dobu určitou nebo neurčitou, případně příje