6 C 293/2023-39 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 28. 6. 2023 se po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 4. 7. 2023, na jehož základě bylo řízení částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2023 č. j. EPR 165417/2023-10, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkem částky 58 645,40 Kč, která sestávala z dlužné jistiny 28 575,65 Kč a poplatku 30 069,75 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenstvím pohledávky tj. úrok a úrok z prodlení, které byly částečně kapitalizovány do 14. 12. 2022. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“) a žalovanou byla dne 20. 11. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 100504095. Před jejím uzavřením [právnická osoba] posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vyhodnotila informace získané od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, tyto ověřila oproti vyžádaným dokladům a zapsala do zákaznické karty žalované. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem 36 303 Kč, který zahrnoval úrok 24 177 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit 66 303 Kč formou 78 týdenních splátek po 851 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když od uzavření smlouvy uhradila pouze 3 400 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina dále úrokem 23,28 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v její nepřítomnosti. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování listinami a to zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 11. 2020, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 100504095 ze dne 20. 11. 2020, smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru, tabulkou umoření smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 a výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 20. 11. 2020 byla mezi [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které je žalovaná označena jménem, příjmení, adresou a rodným číslem a je v ní výslovně odkazováno na ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) a na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, které tvoří samostatnou listinu. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 11. 2020 je uvedeno, že žalovaná má základní vzdělání, žije s rodiči, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, její čistý příjem činí 10 643 Kč, ostatní příjmy žalované činí 11 607 Kč, nemá jiné splátky a odhadované měsíční výdaje žalované jsou 6 000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou zaznamenány výpisy z účtu za„ 9/10 2021“; označené listiny však nebyly soudu předloženy. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s poplatkem 36 303 Kč formou 78 týdenních splátek po 330 Kč, přičemž poplatek zahrnoval úrok 24 177 Kč, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč a pojištění 2 340 Kč. Žalovaná uhradila celkem pouze částku 3 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávky za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byly postoupeny žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022 Dne 1. 6. 2023 zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu. 4. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 20. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované částku 30 000 Kč, kterou převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se tak jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než kartu zákazníka. Údaje v zákaznické kartě nejsou blíže specifikovány ani žádným způsobem doloženy, zejména pokud se jedná o čistý příjem a další příjem žalované, která byla v době uzavření smlouvy na mateřské dovolené. Pokud se jedná o měsíční výdaje žalované, tyto rovněž nejsou nijak specifikovány (tj. náklady na bydlení, obvyklé výdaje domácnosti na stravování, ošacení apod.), v zákaznické kartě je současně výslovně uvedeno, že se jedná o výdaje„ odhadované“. Je tedy zřejmé, že nebyly žádným způsobem ověřovány, ačkoliv uváděná částka 6 000 Kč je zjevně podhodnocená a nevěrohodná a to již s ohledem na obvyklé náklady spojené s bydlením (nájemné, náklady na energie apod.), obživou a ošacením zejména za situace, kdy má žalovaná vyživovací povinnost. 6. S ohledem výše na uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované, když k prokázání tohoto tvrzení nepředložila ani neoznačila další důkazy, ačkoliv byla poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. S ohledem na uvedené skutečnosti nelze mít za to, že úvěry byly žalované poskytnuty v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům. 7. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalované je smlouva ze dne 22. 4. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k tét