6 C 39/2023-43 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 6. 10. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 329,62 Kč s příslušenstvím, která představuje dlužnou jistinu 10 882,82 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 450 Kč a smluvní pokutu 996,80 Kč. K odůvodnění návrhu žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 6. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. 21508844. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], kde vyplnil žádost a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících s ním ve společně hospodařící domácnosti, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně takto nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku 1 Kč z vlastního bankovního účtu na účet žalobkyně. Na základě výše uvedeného byl žalovanému dne 6. 5. 2021 poskytnut úvěr 11 200 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy v souladu s čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku zvolil službu“ Presto” za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 5. 6. 2021; na dlužnou částku však dosud uhradil pouze dne 30. 8. 2021 částku 5 783 Kč, kterou žalobkyně započetla nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, smluvních pokut, poplatků za doplňkové služby a nakonec na jistinu. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 10 882,82 Kč, smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné a jistiny a žalobkyni ji požaduje pouze za 90 dní celkem ve výši 996,80 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 450 Kč, které představují účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného a to paušálně ve výši 35 Kč denně maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Žalobkyně může posílat zpoplatněné upomínky, vždy za částku 105 Kč za jednu upomínku, vše dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala přípisem ze dne 28. 2. 2023, ve kterém zopakovala svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného a k důkazu o ověření příjmu žalovaného doložila výpisy z jeho běžného účtu za měsíce duben – červen 2020. Z účasti na jednání se žalobkyně omluvila a z toho důvodu ji při jednání nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že soud její tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného nadále nemá za prokázaná. 4. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 6. 5. 2021, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, sazebníkem, autorizací ověření totožnosti spotřebitele, záznamem o identifikovaných příjmech, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022 a výpisem z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba] za měsíce duben – červen 2020. 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 6. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru. Před jejím uzavřením žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací, které jí žalovaný poskytl o počtu členů společné domácnosti, o počtu členů domácnosti s vlastním příjmem, o příjmu a výdajích žalovaného apod., přičemž tyto ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále žalobkyně žalovaného prověřovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně poté vycházela ze zjištění, že žalovaný je jedinou osobou v domácnosti, má k dispozici příjem cca 20 000 Kč a jako své výdaje uvádí asi 12 000 Kč Tyto údaje žalobkyně zaznamenala do výpisu o posouzení úvěruschopnosti a k jejich prokázání předložila výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za měsíce duben – červen 2020. Uvedenými výpisy má soud za prokázané, že v měsíci dubnu 2020 bylo na účet žalovaného připsáno 6 000 Kč (vkladem hotovosti do bankomatu) a odepsáno 4 749,99 Kč, z toho 2 896 Kč činily platby ve prospěch [právnická osoba]; v měsíci květnu 2020 bylo na účet žalovaného připsáno 19 193 Kč tj. výplata od společnosti [právnická osoba] a odepsáno 12 916,09 Kč, z toho 6 000 Kč bez uvedení účelu a 2 468,40 Kč ve prospěch [právnická osoba]; v měsíci červnu 2020 bylo na účet žalovaného připsáno celkem 21 231 Kč (výplata) a odepsáno 13 529,98 Kč, z toho 6 000 Kč bez uvedení účelu a 2 163 Kč ve prospěch [právnická osoba]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 200 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve výši 14 084 Kč do 5. 6. 2021. Dle žalobkyně nesplnil žalovaný svůj závazek řádně a včas, když na dluh uhradil pouze 5 783 Kč dne 30. 8. 2021. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdí ani neprokazuje, by na dluh zaplatil více, než tvrdí žalobkyně. Na dlužnou částku nic nezaplatil ani poté, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva. 6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Na základě shora uvedených skuteč