7 C 113/2022-77 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17 846,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,21 % ročně od 13. 3. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 3. 2014 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 992 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100726694 z 14. 5. 2013 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Uvedla, že sjednaný úvěr ve výši 45 000 Kč spolu s úrokem za jeho poskytnutí měl být splacen v 36 měsíčních splátkách po 3 788 Kč počínaje měsícem červencem 2013. Žalobkyně úvěr žalované poskytla dne 14. 6. 2013, avšak žalobkyně uhradila pouze: částku 3 788 Kč dne 8. 7. 2013, částku 3 788 Kč dne 8. 8. 2013, částku 3 788 Kč dne 6. 9. 2013, částku 8 000 Kč dne 4. 11. 2013, částku 3 400 Kč dne 20. 12. 2013, částku 3 788 Kč dne 25. 2. 2014 a částku 3 800 Kč dne 12. 3. 2014. Protože žalovaná nehradila řádně, tak žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně v souvislosti s uplatněním tohoto nároku u soudu přehodnotila a přepočítala úvěr, jako by byl úročen sazbou 13,21 % ročně, což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalované. V čl. 12 odst. 12.1 bod a) a b) smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z výše splátky při prodlení žalované se splácením úvěru o více než 15 dní a ve výši 13 % z výše splátky při prodlení žalované se splácením úvěru o více než 30 dní. Za prodlení s úhradou splátek č. 7 – č. 9 byla uplatněna smluvní pokuta jak ve výši 303,04 Kč (8% sazba), tak ve výši 492,44 Kč (13% sazba). Za prodlení s úhradou splátek č. 4 a č. 10 byla uplatněna smluvní pokuta pouze ve výši 303,04 Kč. Žalobkyně rovněž řádně posoudila úvěruschopnost žalované. V návaznosti na procesní obranu žalované žalobkyně uvedla, že má za to, že smlouva o úvěru je platná a není v rozporu s dobrými mravy. Sjednaný úrok byl sjednán v zákonných limitech. K promlčení žalobou uplatňovaných pohledávek nedošlo, jelikož po dobu exekučního řízení (sp. zn. [spisová značka]) došlo ke stavění běhu promlčecí doby a žalobkyně uplatnila v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu pohledávku u soudu bez zbytečného odkladu. Rozhodčí smlouva je platná. 2. Žalovaná namítla absolutní neplatnost shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru pro její rozpor s dobrými mravy, když odkázala na usnesení zdejšího soudu z 26. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], kterou byla v této věci zastavena exekuce. Rozhodčí smlouva je neplatná. Je nepřípustné, aby byl rozhodce jmenován výlučně jednou ze stran rozhodčího řízení. Dále uvedla, že jistina požadovaná žalobkyní neodpovídá propočtu uvedenému v samotném žalobním návrhu. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení. Rozhodčí smlouva z 14. 5. 2013 neobsahovala přímé určení rozhodce a s ohledem na to, že žaloba k rozhodci byla podána po 11. 5. 2011, nedošlo ke stavění promlčecí doby. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100726694 soud zjistil, že k uzavření smlouvy došlo akceptováním návrhu ze strany žalobkyně dne 14. 6. 2013. Z přiloženého výpisu z účtu soud zjistil, že úvěr ve výši 45 000 Kč byl žalované na účet, který uvedla ve smlouvě, poskytnut dne 14. 6. 2013. 4. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila částky tvrzené žalobkyní. 5. Z předžalobní upomínky a připojeného podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána dopisem, který byl odeslán dne 19. 5. 2014. 6. Z obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], že rozhodčím nálezem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 23. 7. 2014 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 135 512 Kč spolu s ročním úrokem ve výši 8,05 % z této částky od 28. 5. 2014 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 106 016 Kč od 7. 5. 2014 a nahradit náklady řízení částkou 17 652,80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Shora uvedené nároky byly žalobkyni přiznány ze smlouvy o úvěru č. 9100726694 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 14. 5. 2013. Žalobkyně podala návrh na zahájení rozhodčího řízení dne 28. 5. 2014. Z rozhodčí smlouvy ze dne 14. 5. 2013 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že pravomoc rozhodce byla dána na základě této smlouvy, v níž si účastníci sjednali, že rozhodčí řízení se zahajuje podáním žaloby k jednomu z rozhodců, kteří byli uvedeni v čl. 3 rozhodčí smlouvy. Mezi těmito rozhodci byl i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který shora uvedený rozhodčí nález vydal. 7. Z usnesení zdejšího soudu z 26. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení z 24. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], s datem nabytí právní moci dne 10. 9. 2022 soud zjistil, že exekuce vedená na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu byla zastavena. Soud mj. uzavřel, že sjednaná úroková sazba, dále vyčíslené, výše uvedené smluvní pokuty, jsou instituty, sjednané v rozporu s dobrými mravy a jednání (smlouva o úvěru) je proto neplatné v celém rozsahu. 8. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění. 9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 454 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru částku 45 000 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni částku 30 352 Kč. 13. Smlouva o revolvingovém úvěru je však neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Soud byl v projednávané věci podle § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vázán posouzením (ne) platnosti smlouvy o revolvingovém úvěru, které bylo učiněno soudem v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka], jelikož předmět tohoto řízení nepochybně souvisel s předmětem, který je mezi účastníky řešen v projednávaném řízení (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4088/2019, jde o stejný předmět řízení tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí – viz 33 Cdo 1074/1998), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení posuzovat znovu jako otázku předběžnou (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 16. 1. 2023, č. j. 21 Co 5/2023-136). Na shora uvedeném ničeho nemění ani to, že žalobkyně zpětně přehodnotila a přepočítala úvěr (upravila výši smluvního úroku), jelikož nárok žalobkyně vychází stále ze stejného skutkového děje. 14. Ze shora uvedených důvodů má žalobkyně právo na zaplacení částky 14 648 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když soud odečetl od žalobkyní poskytnuté částky částku, jež byla žalovanou uhrazena, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 648 Kč, a to až od 23. 5. 2014 (tj. podle § 573 o. z. po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání předžalobní upomínky) do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud podanou žalobu zamítl, když se jednalo o nároky mající původ v neplatné smlouvě o úvěru (smluvní úrok a smluvní pokuta). 15. Soud přitom neshledal námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná, jako důvodnou. Na projednávaný případ nelze vztáhnout závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, o protiústavním postupu poskytovatelů úvěrů, kteří podali rozhodčí žalobu po 11. 5. 2011, tedy po vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, neboť toto sjednocující stanov