9 C 228/2023-37 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem podaným dne 10. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 22411515 uzavřené mezi účastníky dne 7. 2. 2022 distančním způsobem na adrese [webová adresa], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, to vše za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, v katastrálním rejstříku (kontrola platnosti adresy), v registru„ sankční seznamy“ a v interních registrech historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, včetně osobních informací (a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí). Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., především pak s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 22 049 Kč umožňovala bezproblémové splacení poskytnutého úvěru. Žalovaný následně správnost identifikačních údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) potvrdil ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby Kontomatik UAB tím, že jmenované společnosti zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Úvěr byl žalovanému vyplacen bankovním převodem dne 7. 2. 2022 v částce 10 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy objednal volitelnou službu v souladu s čl. II, odst. 5 smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Šlo o službu„ Presto” za poplatek ve výši 165 Kč. Úvěr byl splatný dne 9. 3. 2022. Žalovaný žalobci nic neuhradil. Žalobci dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný má ve vztahu k žalobci nesplacenou pohledávku ve výši 13 065 Kč (jistina 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 900 Kč a poplatek za službu Presto 165 Kč). Žalobce dále požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pouze za prvních 90 dnů prodlení. Na smluvní pokutě tak bylo požadováno 900 Kč. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 24. 8. 2023. Žalovaný neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 7. 2. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil totožnost žalovaného (občanský průkaz). Dále prověřoval úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z informací, které mu žalovaný poskytl o počtu členů společné domácnosti, o počtu členů domácnosti s vlastním příjmem, o příjmu a výdajích žalovaného apod. Dále žalobce žalovaného prověřoval v bankovních a nebankovních registrech. Vycházel z ověřeného čistého příjmu žalovaného 22 049 Kč, z měsíčních nákladů na bydlení 9 000 Kč, ze splátek půjček 3 000 Kč a z dalších výdajů 1 000 Kč. Disponibilní příjem tak činil 8 500 Kč. Zjištěné údaje žalobce zaznamenal do listiny nazvané„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti.“ Údaje o příjmech žalovaného byly ověřeny z jeho bankovního účtu, když žalobce získal přehled příjmů za dobu od 5. 2. 2021 do 4. 2. 2022. V listině předložené žalobcem nazvané Obecné principy posuzování a filozofie bylo v článku 2.1. nazvaném„ Podpůrné dokumenty vyžadované pro posouzení žádosti o úvěr“ uvedeno, že se pro uvedené účely vyžaduje mj. výpis z účtu ve formátu PDF nebo jiném formátu nebo zprostředkovaný přístup k transakční historii účtu klienta a jeho identitě. Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru 2 900 Kč. Žalovaný si dále objednal volitelnou službu„ Presto“ v ceně 165 Kč. Dále se žalovaný zavázal platit pro případ prodlení též zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 7. 2. 2022 částku 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného (viz listina nazvaná„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“). Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 30. 11. 2022. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku, z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek, z přehledu bankovních transakcí, z dokladů o ověření totožnosti, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z listiny nazvané Obecné principy posuzování a filozofie, z výpisu z účtu žalovaného a z předžalobní výzvy k plnění. 4. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebit