9 C 232/2023-41 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2023 uzavřené mezí žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] („ banka"). Banka uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 6518420883 dne 21. 3. 2018, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal dle odst. 4.1. smlouvy platit úrok ve výši 16,90 % p. a. a dále poplatky dle odst. 4.2. smlouvy a platného ceníku. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 500 Kč. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle smlouvy o úvěru měla banka právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy banky k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož interní - mimosoudní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, využila banka svého práva a prohlásila dne 16. 12. 2022 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný dluží žalobci částku 8 037,80 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 2 120 Kč, částku 873,10 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 16,90 % p. a. počítaném z jistiny úvěru do 1. 4. 2023, částku 377,70 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 1. 4. 2021, dále úrok 15 % p. a. z dlužné jistiny od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 15 % p. a. z dlužné jistiny do 2. 4. 2023 do zaplacení. Žalobce žalovaného k úhradě dluhu opakovaně vyzýval, avšak bezúspěšně. Proto musela být podána žaloba v této věci. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 28. 8. 2023. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi [právnická osoba], a žalovaným byla dne 21. 3. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě uvedené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být v případě jeho čerpání veden a splácen na účtu č. [bankovní účet]. Výše měsíčních splátek měla činit 5 % z úvěrového rámce, tj. 500 Kč. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 16,90 % p. a. V článku 7. smlouvy bylo dohodnuto, že za porušení smlouvy se považuje prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek. Pro tento případ byla banka oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný. [právnická osoba], zaslala žalovanému dne 14. 11. 2022 poslední výzvu k úhradě dlužné částky, konkrétně částky 2 410 Kč, a to nejpozději do 16. 12. 2022 s tím, že v případě neuhrazení dluhu v uvedené lhůtě bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 17. 12. 2022 pak banka žalovanému sdělila, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 10 706 Kč. Výše dluhu s příslušenstvím byla doložena transakční historií. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba], postoupena žalobci smlouvou ze dne 27. 3. 2023. Dopisem ze dne 19. 4. 2023 oznámila [právnická osoba], žalovanému, že pohledávku v celkové výši 11 408,60 Kč postoupila žalobci. O postoupení byl žalovaný vyrozuměn rovněž v předžalobní výzvě ze dne 25. 4. 2023. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, z výzev k zaplacení dluhu, ze smlouvy o postoupení pohledávky a z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z transakční historie a z předžalobní upomínky. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu sporná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný se může zprostit povinnosti splnit dluh prokázáním toho, že závazek neexistuje, případně že byl splněn namísto postupníka postupiteli. Taková obrana uplatněna nebyla. Bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jakož i čerpání úvěru (viz transakční historie). Dle soudu právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplvající z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti související s ověřením úvěruschopnosti klienta, tj. osoby čerpající spotřebitelský úvěr. Tato skutečnost je bez dalšího zřejmá z toho, že žalovaný po dobu několika let své závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně plnil (viz transakční historie). Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že na dluh zaplatil jakoukoliv žalobcem či jeho právním předchůdcem nezohledněnou částku. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena transakční historií. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci byl přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a sjednaný obchodní úrok z úvěru, jehož výše nepřekračuje limit stanovený v § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 300 Kč za úkon, a náhradu výloh za tyto úkony po