9 C 294/2020-249 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 9. 12. 2020 a změněnou podáními ze dne 11. 4. 2022 a 15. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozsudku nahrazujícího projev vůle žalovaného. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je držitelem restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatého pozemku, který nebyl vydán, o němž bylo v souladu se zákonem o půdě rozhodnuto rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] č. j. PU 285/91 ze dne 30. 6. 1993 tak, že žalobce (jeho právní předchůdkyně) není vlastníkem nemovitosti dle PK [parcelní číslo] o výměře 786 m² (dle katastru nemovitostí část parc. [číslo]) v [katastrální uzemí]. Restituční nárok plynoucí z uvedeného rozhodnutí žalovaný vyčíslil souhrnné výše 4 165,80 Kč (viz přehled nároku a plnění oprávněné osoby ze dne 17. 6. 2020). Žalobce nesouhlasil s výší restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí tak, jak byl žalovaným vyčíslen. Žalovaný při stanovení výše restitučního nároku zásadním způsobem pochybil a při oceňování nevydaného pozemku nevzal v úvahu rozhodné skutečnosti, zejména to, že nevydaný pozemek byl vyvlastněn na základě rozhodnutí referátu pro výstavbu ONV v [obec a číslo], č. j. XI–711 Str.p [číslo] ze dne 15. 3. 1954 za účelem uskutečnění výstavby. Žalobce požádal žalovaného o revizi ocenění. Žalovaný dne 2. 11. 2018 sdělil, že setrvává na stanovené hodnotě restitučního nároku ve výši 4 165,80 Kč. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 13. 6. 2018 byl nevydaný pozemek, a tedy žalobci příslušející restituční nárok, oceněn dle charakteru a stavu nevydaného pozemku ke dni jeho přechodu na československý stát na částku 196 500 Kč. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu žalobce argumentoval, že má nárok na přímý převod pozemků. Důvodem je skutečnost, že restituční nárok žalobce nebyl vypořádán, žalovaný vůči žalobci postupoval svévolně a liknavě a činil kroky, které vedly k odkládání vypořádání žalobcem uplatňovaného restitučního nároku. Tento nárok nebyl uspokojen ani po téměř 26 letech po jeho vznesení. Svévole a liknavost žalovaného je dána jednak tím, že restituční nárok žalobce byl nesprávně oceněn. Žalobce byl před podáním žaloby nucen ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci sám vyhledat relevantní doklady prokazující nesprávnost postupu žalovaného při vyčíslení restitučního nároku žalobce. Žalobce byl nucen sám zajistit znalecký posudek oceňující jeho restituční nárok. Nejvyšší soud opakovaně vyslovil právní názor, že za situace, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době převodu existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem stavby, bezprostřední realizace výstavby atd.), je třeba pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. Z rozhodnutí ze dne 15. 3. 1954 jasně vyplývá, že pozemek parc. [číslo] byl vyvlastněn za účelem výstavby. K uplatnění restitučního nároku došlo v průběhu roku 1991, přesto není do dnešního dne uspokojen. To samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalovaného. Dlouholetá nečinnost a sporování výše restitučního nároku povinnou osobou jsou judikatorně aprobovanými důvody pro převod náhradního pozemku. Žalobce dále poukázal na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek pozemků vyhlašovaných žalovaným. Do těchto nabídek nejsou a nebyly v naprosté většině případů zařazovány pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem pozemků nevydaných. Veřejné nabídky nemají kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co nejširšímu oprávněných osob. Za situace, kdy žalovaný není ochoten provést revizi ocenění restitučního nároku žalobce a tento eviduje v mnohonásobně nižšího hodnotě, není ani v možnostech žalobce se plnohodnotně účastnit veřejných nabídek a jejich prostřednictvím uspokojit svůj restituční nárok. Žalobci tak nezbývá, než se vypořádání svého nároku a současně stanovení jeho správné hodnoty domáhat v soudním řízení. Žalobce z veřejných evidencí zjistil, že ve vztahu k pozemkům požadovaným původní žalobou neexistují práva třetích osob, která by bránila jejich převodu do vlastnictví žalobce za účelem uspokojení jeho zákonného restitučního nároku. K vytýkané neaktivitě žalobce a jeho právních předchůdců bylo uvedeno, že když se žalobce na základě veřejných nabídek o převod pozemků ucházel, bylo mu sděleno, že nedoložil zdědění restitučního nároku, ačkoliv již byl evidován jako oprávněná osoba. Žalobce ve veřejných nabídkách požadoval pozemky ve vyšší hodnotě než je ocenění jeho nároku žalovaným. Z nabídek byl vyřazen s tím, že jeho nárok je vzhledem k ceně nabízených pozemků nedostatečný. O uspokojení restitučního nároku žádal již otec žalobce v roce 2004. Náhradní pozemky jsou dotčeny stavbami technické infrastruktury, které však tvoří výjimku a nepředstavují překážku převoditelnosti. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Původní nositelkou nároku z označeného rozhodnutí PÚ 285/91 ze dne 30. 6. 1993, jež nabylo právní moci dne 13. 8. 1993, byla [jméno] [příjmení], [datum narození], následně Ing. [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý 14. 12. 2017. Žalobce náležitě neosvědčil, že se stal nositelem nároku po svém otci. Žaloba o nahrazení projevu vůle je zcela mimořádným způsobem uspokojení nároku oprávněné osoby. Je nutné zkoumat individuální okolnosti případu. [příjmení] žaloba byla přípustná, musí být kumulativně splněny obě podmínky stanovené konstantní judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. Pro úspěch v řízení nepostačuje pouze zjištění liknavosti či svévole (nedostatečná nabídka náhradních pozemků) na straně žalovaného, ale současně musí být prokázáno, že oprávněná osoba byla dlouhodobě aktivní (účastnila se vyhlášených veřejných nabídek), a přesto její nárok nebyl ani po řadě let uspokojen. [příjmení] [jméno] [příjmení], stejně tak jako její právní nástupce Ing. [celé jméno žalobce], nar. 1934, se nezúčastnili po celou dobu od nabytí právní moci rozhodnutí PÚ [číslo], tj. od 13. 8. 1993, žádné veřejné nabídky, a to ani dle zákona [číslo] 1991 S, ani dle zákona č. 95/1999 Sb., resp. zákona č. 503/2012 Sb. Oprávněná osoba [jméno] [příjmení] měla až do roku 1998 (než nabyla účinnosti novela zákona o půdě) možnost požádat právního předchůdce žalovaného o převod konkrétního jí vybraného pozemku. Neučinila tak ani ona, ani její právní nástupce. Následně bylo uspokojování nároků oprávněných osob možné jejich účastmi ve veřejných nabídkách vyhlašovaných jak dle zákona o půdě č. 229/1991 Sb., tak dle zákona č. 95/1999 Sb. Dle zákona č. 95/1999 Sb. byly oprávněné osoby zvýhodněny, neboť projevilo-li o pozemek zájem více účastníků veřejné nabídky, oprávněné osoby dle zákona o půdě měly jednak přednost, jednak bylo možné pro nabytí pozemku kombinovat přiznaný nárok s finančním doplatkem. [jméno] [příjmení] ani její právní nástupce žádnou z těchto výhodných možností nevyužili. Žalovaný vyhlašoval pravidelně v každém roce několik kol veřejných nabídek, a to jak dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, tak dle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně jiných zákonů, resp. dle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. [příjmení] žalobce se účastnil pouze 2 veřejných nabídek, a to zjevně účelově, když se přihlásil do veřejné nabídky dne 25. 6. 2018, avšak jeho přihláška nesplňovala stanovené náležitosti, resp. žalobce neprokázal, že je právním nástupcem oprávněné osoby. V dané době nebylo ukončeno dědické řízení po Ing. [celé jméno žalobce], [datum narození]. Přihláška ze dne 5. 12. 2018 byla též neplatná, když žalobce žádal pozemek v k. ú. [obec], jehož hodnota převyšovala evidovanou výši nároku. Žalobce se v obou případech přihlásil vždy pouze o 1 pozemek. Původní oprávněná osoba/právní předchůdce žalobce uznávala výši nároku, nikdy nežádala o jeho přecenění. Stejně tak nikdy nebylo žalovanému doloženo, že požadavek žalobce na přecenění nároku je důvodný, tj. žalobce neposkytl žalovanému součinnost k tomu, aby mohl věc prověřit na základě relevantních dokladů a případně jeho nárok přecenit. Žalobce nepředložil schválenou ÚPD ke dni přechodu předmětného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na stát. Žalovaný z uvedených důvodů považoval žalobu samotnou za odporující dobrým mravům. K požadavku na převod pozemků označených v žalobě se pak žalovaný vyjádřil tak, že dle vyjádření [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení], odboru výstavby a územního plánování, jsou pozemky parc. č. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. i obci [obec], zatíženy dle ÚPD veřejně prospěšnými stavbami (městský vodovod, páteřní kanalizace, přivaděče, venkovní vedení elektrorozvodů), a to některé celé, některé zčásti. Dle názoru žalovaného tak převodu předmětných pozemků brání překážka dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb.