9 C 332/2023-31 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem podaným dne 15. 8. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 23203715 uzavřené mezi účastníky dne 10. 10. 2022 distančním způsobem na adrese [webová adresa], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, to vše za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, v katastrálním rejstříku (kontrola platnosti adresy), v registru„ sankční seznamy“ a v interních registrech historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, včetně osobních informací (a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí). Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., především pak s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 33 398 Kč umožňovala bezproblémové splacení poskytnutého úvěru. Žalovaný následně správnost identifikačních údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) potvrdil ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení). Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu„ Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [bankovní účet] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce dne 10. 10. 2022 v částce 13 000 Kč. Žalovaný požádal jedenkrát o odklad splatnosti úvěru celkově o 7 dní, splatnost úvěru tedy nastala dne 16. 11. 2022. Žalovaný neuhradil nic. Žalovaný žalobci dluží 16 510 Kč (jistina 13 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč sjednaný v souladu s čl. IV Smlouvy a čl. 1 Sazebníku). Žalobci dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pouze za dobu od 17. 11. 2022 do 15. 2. 2023. Na smluvní pokutě tak bylo požadováno 1 452,83 Kč. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 7. 12. 2023. Žalovaný neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 10. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil totožnost žalovaného prostřednictvím služby BankID. Dále prověřoval úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z informací, které mu žalovaný poskytl o počtu členů společné domácnosti, o počtu členů domácnosti s vlastním příjmem, o příjmu a výdajích žalovaného apod. Dále žalobce žalovaného prověřoval v bankovních a nebankovních registrech. Žalobce rovněž získal se souhlasem žalovaného přístup k údajům z bankovního účtu žalovaného, konkrétně k identifikovaným příjmům. Vycházel z ověřeného čistého příjmu žalovaného 33 398 Kč a z disponibilního příjmu 6 500 Kč. Zjištěné údaje žalobce zaznamenal do listiny nazvané„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti.“ V listině předložené žalobcem nazvané Obecné principy posuzování a filozofie bylo v článku 2.1. nazvaném„ Podpůrné dokumenty vyžadované pro posouzení žádosti o úvěr“ uvedeno, že se pro uvedené účely vyžaduje mj. výpis z účtu ve formátu PDF nebo jiném formátu nebo zprostředkovaný přístup k transakční historii účtu klienta a jeho identitě. Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poplatek za sjednání úvěru 3 510 Kč. Dále se žalovaný zavázal platit pro případ prodlení též zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 10. 10. 2022 částku 13 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného (viz listina nazvaná„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“). Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2023. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku, z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek, z přehledu bankovních transakcí, z dokladů o ověření totožnosti, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z listiny nazvané Obecné principy posuzování a filozofie, z výpisu z účtu žalovaného a z předžalobní výzvy k plnění. 4. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná