9 C 60/2023-118 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 1. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 479,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 1. 12. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným žili v družském poměru. Dne 31. 5. 2019 společně podepsali s [právnická osoba], úvěrovou smlouvu s č. 5500/420649-0/19/01-001/00/. Úvěr si brali jako konsolidační (refinancování dřívějších ještě nesplacených závazků obou účastníků) a také na rekonstrukci domu žalobkyně [adresa] ve [obec]. Zmíněná smlouva obsahovala v čl. II. závazek banky poskytnout spotřebitelský úvěr na bydlení do celkové výše 2 160 000 Kč a závazek mj. žalovaného použít úvěr pro vypořádání úvěru na investice do družstevního podílu. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne 30. 6. 2019 vyplývá, že na tento účet byla dne 17. 6. 2019 úvěrující bankou připsána částka 1 630 365,86 Kč, z něj žalovaný převedl dne 17. 6. 2019 na jiný jeho účet č. [bankovní účet] částku 692 917,54 Kč. Tato částka měla sloužit na zaplacení jeho dřívějšího dluhu. V úvěrové smlouvě se žalovaný zavázal (čl. V. bod 1) předložit potvrzení, že svůj původní dluh zaplatil. Tuto povinnost žalovaný dosud nesplnil. Šlo o společný a nerozdílný závazek, ale úvěr splácí od února 2020 jen žalobkyně. Žalovaný platil stanovenou měsíční splátku úvěru v měsíční výši 4 470 Kč od července 2019 do ledna 2020, celkem tak zaplatil částku 31 290 Kč. Od února 2020 tedy splácí společný dluh (a prakticky i dluh žalovaného z minulosti) sama žalobkyně, když žalovaný platit odmítl. Do srpna 2021 žalobkyně platila částku 4 470 Kč měsíčně, po skončení fixace od září 2021 platí částku 7 131,30 Kč. Do listopadu 2022 žalobkyně zaplatila na společný dluh celkem částku 191 899,50 Kč. Polovina činí 95 949,75 Kč. Žalovaná od svého nároku odečetla polovinu splátek žalovaného za prosinec 2019 a leden 2020 (nároky žalovaného za měsíce červenec až listopad 2019 jsou promlčeny), tedy částku 4 470 Kč. Žalobkyně tak požadovala částku 91 479,75 Kč, která nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy k plnění. 2. V průběhu řízení při jednání soudu dne 16. 8. 2023 žalobkyně žalobu rozšířila o částku 57 050,40 Kč. Tato částka odpovídala splátkám úvěru za dobu od prosince 2022 do července 2023 (8 splátek po 7 131,30 Kč). Žalobkyní byly požadovány částky odpovídající celé výši splátek výše uvedeného úvěru. Důvodem bylo to, že úvěr již byl v plném rozsahu uhrazen, tím vlastně bylo ve prospěch žalovaného splněno i to, co z daného úvěru bylo použito na úhradu jeho dluhu. Žalobkyně byla připravena postupně uplatňovat své nároky až do částky 692 917,54 Kč, která byla z úvěru z roku 2019 použita na úhradu dluhu žalovaného. Soud připustil rozšíření žaloby usnesením, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2023. Předmětem sporu tak nadále bylo zaplacení částky 148 530,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 91 479,75 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Nepopřel, že účastníci uzavřeli dne 31. 5. 2019 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/420649-0/19/01-001/R. Na jejím základě čerpali účastníci částku 1 630 365 Kč na rekonstrukci nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalobkyně, došlo i ke splacení předchozích závazků, které ovšem také byly brány na tuto rekonstrukci. V žádném případě nebyly finanční prostředky čerpány na investici do družstevního podílu, byť to bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno. Žádný družstevní podíl nikdo z účastníků nenabýval. Z článku II. odst. 2 smlouvy je zřejmé, že se předmětný úvěr vztahoval pouze k budově [adresa], jež je součástí pozemku p. č. st. 95, a k pozemkům p. [číslo] to vše v k. ú. [obec], tj. k nemovitým věcem, které má ve svém výlučném vlastnictví žalobkyně. Úvěr splácela od února 2020 pouze žalobkyně na základě dohody účastníků. Žalobkyně sdělila žalovanému, že po rozpadu jejich dlouholetého vztahu po něm nepožaduje, aby se podílel na splacení závazku ze smlouvy o úvěru, neboť finanční prostředky byly použity na nemovité věci v jejím výlučném vlastnictví. Žalobkyně se tak jakéhokoli nároku ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému výslovně vzdala. Bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby se žalobce nadále podílel na splácení úvěru za situace, kdy se již z předmětných nemovitých věcí, na jejichž rekonstrukci byl brán předmětný úvěr, vystěhoval. Do února 2020 to byl naopak žalobce, kdo hradil veškeré závazky ze smlouvy, jakož i všechny náklady na život rodiny. Finanční prostředky získané z předmětné smlouvy o úvěru tedy byly použity na rekonstrukci nemovitých věcí žalobkyně, resp. na refinancování předchozích úvěrů, které byly použity na rekonstrukci v minulosti. Žalovaný nesouhlasil ani s výpočtem vymáhané částky, jak ho provedla žalobkyně. Dle sdělení [právnická osoba] byla z účtu žalobkyně v době od 1. 7. 2019 zaplacena částka ve výši 195 735,40 Kč a z účtu žalovaného částka ve výši 41 901,06 Kč. Z toho vyplývá, že maximální možná částka, na kterou má žalobkyně nárok, je částka 76 917,17 (195 735 – 41 901 = 153 834,34, z toho polovina = 76 917,17 Kč). Z důvodu právní jistoty dále žalovaný vznesl kompenzační námitku. Žalovaný uzavřel dne 29. 8. 2014 smlouvu o úvěru od [anonymizováno], na základě které čerpal finanční prostředky, které byly použity na rekonstrukci nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Šlo o překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč. Na straně žalobkyně tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši žalovaným zaplacených splátek. Žalobkyně přitom sama dne 27. 8. 2014 potvrdila čerpání finančních prostředků právě na rekonstrukci jejích nemovitostí. Žalovaný úvěr doplatil v roce 2022, přičemž hradil splátky ve výši 3 992 Kč měsíčně. Za poslední tři roky uhradil za žalobkyni částku ve výši více než 113 000 Kč. Žalovaný žalobkyni poskytoval velké finanční obnosy nejen za společného soužití, ale také poté, co se odstěhoval. Teprve poté, kdy žalobkyni navrhl, že jí pomůže také se splácením úvěru ze sporné smlouvy a ona to výslovně odmítla, přestal jí žalovaný předmětné částky hradit. Žalovaný tak vznesl kompenzační námitku i co do dalších částek uhrazených z výše uvedeného důvodu. Žalovaný uhradil v říjnu 2019: 3 384 Kč – inkaso - vody, elektřiny, 250 Kč – poplatek dle smlouvy o úvěru, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 299 Kč – internet v nemovitosti žalobkyně, 4 470 Kč – splátka dle smlouvy o úvěru, 4 594 Kč - splátky kreditní karty (kartu se 100 000 Kč zakládal žalovaný pro žalobkyni a pro děti, protože si často stěžovala, že si nemohou s dětmi nic moc dovolit), 2 904 Kč – mateřská školka, 30 000 Kč – částka na životní náklady žalobkyně a společných dětí. V listopadu 2019 žalovaný uhradil: 2 904 Kč - mateřská školka, 1 992 Kč – poplatky za dům žalované, 3 992 Kč – splátka na úvěr od [anonymizováno], 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 4 470 Kč – splátka dle smlouvy o úvěru, 299 Kč – internet v nemovitosti žalobkyně, 4 444 Kč - splátky kreditní karty, 30 000 Kč – částka na životní náklady žalobkyně a společných dětí. Žalovaný dále uhradil v prosinci 2019: 60 000 Kč - společný dluh účastníků matce žalovaného paní [příjmení] (částka byla použita na úhradu nákladů za elektřinu z přímotopů), 86 038 Kč – doplatek téměř celého dluhu na kreditní kartě, přičemž šlo o částku vyčerpanou žalobkyní, 1 992 Kč – poplatky za dům žalobkyně, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 3 992 Kč – splátka na úvěr od [anonymizováno], 4 470 Kč – splátka dle sporné smlouvy o úvěru, 300 Kč – splátka kreditní karty. V lednu 2020 žalovaný uhradil: 12 000 Kč - společný dluh účastníků matce žalovaného paní [příjmení], když tato částka byla použita na úhradu nákladů za povinné ručení za automobil, 1 992 Kč – poplatky za dům žalobkyně, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 100 Kč – poplatek dle smlouvy o úvěru, 3 992 Kč – splátka na úvěr od [anonymizováno], 4 470 Kč – splátka na spornou smlouvu o úvěru. Konečně v únoru 2020 žalovaný uhradil: 1 992 Kč – poplatky za dům žalobkyně, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí a 30 000 Kč – částka na životní náklady žalobkyně a společných dětí. 4. Žalobkyně s námitkami žalovaného nesouhlasila. Sporný úvěr byl poskytnut na tzv. konsolidaci předchozích závazků (dluhů) obou účastníků. Podstatné tak je, zda žalovaný ke dni uzavření smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/420649-0/19/01-001/R měl dluh (který se právě hypotečním úvěrem konsolidoval) a v jaké výši. Naopak není podstatné, jakým způsobem závazek žalovaného vznikl. Tvrzení žalovaného, že prostředky získané na základě smlouvy o úvěru byly použity na rekonstrukci nemovitých věcí žalobkyně, resp. na refinancování předchozích úvěrů, které byly použity na rekonstrukci nemovitostí žalobkyně v minulosti, nebylo nijak prokázáno. Žalovaný ve svém výpočtu dlužné částky přehlédl, že žalobkyně neodečetla jeho platby z doby od 1. 7. 2019 do 30. 11. 2019 pro jejich promlčení, které namítla. Nároky namítnuté k započtení žalobkyně neuznala a z opatrnosti vznesla námitku promlčení. Částky