14 C 340/2023-21 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2023 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12.800 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 2. 2. 2007 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce č. 315221118, na základě které mu byly poskytnuty prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 6.960 Kč, který představoval sjednané příslušenství pohledávky. Částku 16.960 Kč měl žalovaný vrátit v 53 pravidelných týdenních splátkách. Splatnost poslední splátky připadla na 8. 2. 2008. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, zaplatil pouze 4.160 Kč, částka byla započtena na souhrnný poplatek. Žalovaný se ode dne 9. 2. 2008 dostal do prodlení s úhradou částky 12.800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [anonymizována dvě slova] došlo k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [anonymizována dvě slova] a žalobcem došlo k postoupení pohledávky žalobci, přičemž o změně věřitele byl žalovaný informován přípisem ze dne 13. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na dluh ničeho. Žalobce se domáhá částky 12.280 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od účinnosti postoupení pohledávky na přechodného věřitele do zaplacení. Platbu těchto částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 11. 9. 2023. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. K jednání dne 15. 1. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 15. 12. 2023. Žalobce se k jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil, žádné námitky nevznesl. <i>S ohledem na dobu uzavření smlouvy je nutno ve věci aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o půjčce ze dne 2. 2. 2007, včetně smluvních podmínek, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 a 13. 9. 2018, včetně podacích archů, předžalobní výzvou ze dne 11. 9. 2023 a podacím ze dne 12. 9. 2023. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 2. 2. 2017 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě identifikován uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Na uzavřenou smlouvu je nutno pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na dobu uzavření smlouvy se na smlouvu ještě nevztahovala povinnost věřitele prověřit úvěruschopnost dlužníka plynoucí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 10.000 Kč vrátit poplatek ve výši 6.960 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit 16.960 Kč. Poplatek je uveden přímo ve smlouvě konkrétní částkou. Celková částka měla být zaplacena v 53 týdenních splátkách po 320 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky a dle čl. 5 těchto podmínek bylo sjednáno, že provedená platba se nejprve započítává na souhrnný poplatek, teprve poté na jistinu. Dle žalobce žalovaný zaplatil částku 4.160 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek. Nezaplacena zůstala dle žalobce jistina ve výši 10.000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 2.800 Kč. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl ve větším rozsahu, než je uvedeno v žalobě. Námitka promlčení nebyla žalovaným vznesena. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě shora uvedených smluv o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému v postavení dlužníka nepřísluší námitka neplatnosti či neexistence postupní smlouvy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 293/2002). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne 2. 2. 2007 půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6.960 Kč. Výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si byl vědom, jakou celkovou částku bude povinen zaplatit a za těchto podmínek se rozhodl smlouvu uzavřít. Žalovaný neprokázal splnění povinností dlužníka vrátit půjčené peníze. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze sjednané částky 16.960 Kč bylo zaplaceno 4.160 Kč, nebylo zaplaceno na jistinu 10.000 Kč a na souhrnný poplatek 2.800 Kč. Námitka promlčení nebyla vznesena. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12.800 Kč. Z nesplacené jistiny 10.000 Kč žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. I v tomto rozsahu je žaloba dle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném na počátku prodlení žalovaného důvodná. Žalovanému bylo proto uloženo zaplatit žalobci požadovaný zákonný úrok z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a představují celkem 1.200 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 1.200 Kč, tj. 252 Kč. Celkově žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2.252 Kč (800 + 1.200 + 252 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.